_Vyšší věk otců může být příčinou celé řady zdravotních potíží jejich dětí, podle posledních zpráv hrozí i poruchy autistického spektra

O věku otců se ve vztahu ke zdraví jejich dětí nikdy moc nemluvilo. Lze u mužů vůbec stanovit věkovou hranici, po jejímž překročení se riziko postižení u jejich potomků zvyšuje?

Vyšší riziko zdravotních komplikací u potomků nastupuje u mužů ve věku čtyřicet či spíše čtyřicet pět let.

Říkáme zdravotní rizika, o jaká rizika jde?

Vyšší věk otce může souviset s celou řadou vrozených zdravotních problémů a komplikací.
Příkladem může být například achondroplasie, tedy onemocnění spojené s poruchou růstu dlouhých kostí. Tato nemoc je u laické veřejnosti známá jako trpaslictví, postižení lidé totiž v důsledku poruchy růstu dlouhých kostí, mají malý vzrůst.
Dalším onemocněním je například neurofibromatóza, v tomto případě je nemoc doprovázena kožními změnami, neurologickými symptomy i rizikem vzniku nádorů. Vyšší věk otce ale zvyšuje např. i riziko rozvoje Duchennovy muskulární dystrofie, tedy onemocnění, při němž dochází k úbytku svalové hmoty. 

Může věk otce ovlivnit i psychický vývoj dítěte?

Vyšší věk otců je také v poslední době dáván do souvislosti s rizikem vzniku psychických onemocnění a nižšího IQ. U dětí starších otců je popisováno riziko vzniku schizofrenie, bipolární poruchy (BP), poruch autistického spektra (PAS), ale také poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD), epilepsie nebo mentálního defektu. Bylo také pozorováno, že děti starších otců dosahují nižšího skóre při neuropsychologických testech.
Dosud největší švédská studie zaměřená na vliv věku otců na jejich potomky, přinesla šokující závěry. Děti otců starších 49 let mají až 3,5x vyšší riziko PAS, 13x vyšší riziko vzniku ADHD, a až 25x vyšší riziko vzniku BP. Tato čísla jsou jistě alarmující, ale musí být ověřena dalšími studiemi, zejména populačně specifickými.

Proč s věkem muže stoupá riziko rozvoje postižení jeho potomků? Lze popsat změny, které za těmito riziky stojí?

Za zvyšujícím se rizikem zdravotních komplikací u potomků stojí způsob vývoje pohlavních buněk.
U mužů probíhá průběžně po celou dobu jejich pohlavní dospělosti dělení pohlavních buněk. Spermatické buňky se od okamžiku, kdy chlapec vstoupí do puberty, dělí každých 16 dní. Zárodečné buňky dvacetiletého muže mají za sebou zhruba 150 cyklů dělení, buňky padesátiletého muže přes 800 dělení. Čím více dělení pohlavních buněk proběhne, tím je pravděpodobnější, že během dělení dojde k nežádoucím chybám - mutacím. A ty se mohou projevit postižením dítěte

Které vady související s věkem otce je možné odhalit v rámci prenatálního screeningu a prenatální diagnostiky?

Vlastně všechna riziková onemocnění, jejichž asociované vady, vývojové anomálie,  lze detekovat ultrasonograficky. U starších otců je proto doporučováno kontinuální USG sledování růstu a vývoje plodu – zaměřené především na růst dlouhých kostí. Zmiňovaná psychická onemocnění ale samozřejmě takto detekovatelná nejsou.