_Vyšší věk matky přináší vyšší riziko genetických vad

Vyšší věk matky je prokazatelným rizikovým faktorem vzniku Downova syndromu (trizomie 21. chromozomu). Čím je vyšší věk matky, tím je vyšší riziko jeho vzniku. Pokud mezi 20. – 30. rokem věku hrozí postižení plodu Downovým syndromem každé 600 – 1000 ženě, ve 45 letech tato komplikace hrozí každé dvacáté.
Mezi chromozomální poruchy, jejichž riziko vzniku stoupá s věkem matky, patří i Patauův syndrom (trizomie 13. chromozomu) a Edwardsův syndrom (trizomie 18. chromozomu).

Odhalení postižení je možné včas

Na odhalení vrozených chromozomálních poruch v rámci prenatální péče je u matek všech věkových kategorií zaměřen screening, který se provádí v období 11. až 13. týdne těhotenství.
Součástí vyšetření je biochemický rozbor krve matky a podrobné ultrazvukové vyšetření plodu, které je mimo jiné zaměřeno na měření tzv. šíjového projasnění, jehož hodnoty jsou pro stanovení Downova, Patauůva a Edwardsova syndromu důležité.
Pokud screening naznačí vysoké riziko postižení plodu Downovým (či jiným) syndromem, je matce doporučeno další vyšetření – biopsie choria (odběr vzorku placenty) případně amniocentéza (odběr plodové vody), které syndrom definitivně potvrdí, či vyloučí.

Rozštěpy a další vady s věkem nesouvisejí

Pokud je věk matky rizikovým faktorem pro vznik chromozomálních poruch, u vrozených vývojových vad toto neplatí. Plody matek starších 35 let nejsou častěji postiženy rozštěpem rtu, rozštěpem páteře, vznikem hydrocefalu, defekty břišní stěny nebo vrozenými vývojovými vadami srdce než je tomu u žen mladších.
Pokud je plod postižen některou z vrozených vývojových vad, je záchyt tohoto postižený ve velké většině možný v rámci prenatální péče při ultrazvukovém vyšetření zaměřeným na odhalení vrozených vývojových vad plodu.