_Menstruace v dějinách

První písemné záznamy o menstruaci, a o všem, co s ní souvisí, jsou velmi kusé. Ne proto, že by menstruace v dávných dobách nebyla důležitým bodem v životě žen, ale protože, pořizování písemných záznamů bylo výsadou mužů….
A ještě další skutečnosti patrně ovlivnily počet písemných záznamů týkajících se menstruace. Dámy minulých generací menstruovaly o poznání méně, než je tomu dnes. To proto, že měly více dětí a déle je kojily. Pokud má dnešní žena jedno dvě, výjimečně tři děti, tak v minulosti bylo běžné, že dětí měla pět, šest i mnohem více, a ty většinou dlouho kojila. Tím se počet menstruačních cyklů v životě žen snižoval. Méně menstruací souviselo i s tím, že dívky začínaly menstruovat později, než je tomu dnes, a naopak dříve nastupovala menopauza.
Jak jsme již zmínili, menstruace se objevuje v celé řadě písemných záznamů. Z nich například víme, že v minulosti intimní hygienu dámy řešily všelijak, například tak, že jako primitivní vložky používaly papyrus, mech či kožešinu zvířat.
To všechno se lze dočíst.

Menstruace jako prostředek svádění

Pokud nyní ženy „své dny“ raději drží v tajnosti a příliš o nich své okolí neinformují, v minulosti tomu bylo jinak. Menstruační krev představovala důležitou podstatu ženství. Menstruace byla jasnou známkou toho, že žena pohlavně dospěla, že je plodná a zároveň signálem, že v danou chvíli není těhotná. A to mělo obrovský význam při hledání partnera. Jinými slovy menstruace byla tím, co muži o ženě řeklo: ta ti dá děti, a ty děti, pokud je počneš v nejbližší době, ponesou tvoje geny. Tato informace je pro muže z pohledu sexuálních preferencí velmi důležitá.
Kromě toho menstruace na mnoho mužů působila i jako silné afrodiziakum. Zkrátka a dobře pokud dnešní výrobci hygienických potřeb reklamují, že jejich výrobky jsou prodyšné a zároveň zabrání prosáknutí pachu, případně je vylepšují různými vůněmi, tak v minulosti to bylo zcela obráceně. Hygiena v té době byla na štíru a menstruující žena svým aroma muže dráždila a přitahovala, prostřednictvím menstruační krve k němu vysílala feromony, které jej sexuálně vzrušovaly. Takže ženy neměly důvod dny, po které menstruovaly, nějak tajit.
Kromě toho, že neměly důvod menstruaci tajit, tak vlastně ani neměly příliš účinných prostředků, které by jim v jejich snaze pomohly.

Život bez vložek?

Část žen svou menstruaci prostě neřešila. V době, kdy zvykem nebylo ani nošení spodních kalhotek, to vypadalo i tak, že ženy, zejména nízkých společenských vrstev, volně krvácely do svých šatů, případně jim krev po nohách stékala na zem. Ve vyšších společenských vrstvách toto běžná norma nebyla, protože šaty byly drahé a jejich zničení menstruační krví by znamenalo vysoké výdaje za nové oblečení. A tak přicházely na řadu primitivní hygienické pomůcky.
Nejčastěji šlo o staré jinak už nepoužitelné kusy látek, které si ženy stříhaly do pruhů, praly je a opakovaně používaly, až do úplného zničení. Způsoby uchycení těchto primitivních hygienických pomůcek byly nejčastěji dva. Buď na způsob kšand, nebo na způsob jakýchsi podvazkových pásů s očky, ke kterým se látka přichytávala. Jasné je, že obě „zařízení“ ženy nosily na holém těle, volně pod šaty. Tento způsob dámské hygieny přetrvával dlouho, už z doby středověku, kdy „kšandy“ a „pásy“ byly kožené, přes novověk až do 19. století.
Kromě toho existovaly i „menstruační košile“, s rozparky na bocích, které si ženy provlékly mezi nohama a na stranách na uzel uvázaly. Uzle později nahradily spínací špendlíky.
V roce 1890 se ve světě objevily první jednoduché vložky pro jedno použití. Ženy však v tomto směru byly hodně konzervativní a tak dál používaly své menstruační „kšandy“ a „podvazkové pásy“ s pruhy látek.
Podle záznamů se ve stejném roce sufražetka Selina Cooper zároveň podivuje nad tím, kolik žen spodní třídy stále nepoužívá žádnou „pomůcku“ během menstruace.

Menstruace a válka

Jak jsme zmínili už v úvodu, do dějin menstruace se velkým písmem zapsala válka, díky ní svět objevil jednoduchost a pohodlí vložek, v podobě, jaká se blíží dnešním vložkám.
Mezi prvními ženami, které se naučily používat vložky, byly americké zdravotnice ošetřující zraněné ve Francii během první světové války. Dámy si tyto vložky vyráběly samy ze savých obvazů určených na rány vojáků.
Jak už tomu tak bývá, ihned po válce se jejich nápadu chopila firma a začala vložky vyrábět ve velkém, jenže věc měla jeden háček. Vložky byly na tehdejší poměry příliš drahé a tak si je mohly dovolit jen ženy z vyšších vrstev. Dostupnost vložek pro více žen nezvýšilo ani to, že se vložky daly prát. Tím sice postupně docházelo ke snížení jejich kvality a savosti, ale bylo možné je používat vícekrát.
Postupným vývojem vložek došlo k tomu, že se začaly vyrábět z jednorázového vysoce savého materiálu. Problém takto vyrobených vložek však byla jejich propustnost. Aby si ženy ochránily své oblečení, nosily kalhoty s igelitem, které zabránil „protečení“. Jednorázové vložky se v obchodech objevily v šedesátých letech minulého století.
Zlomem ve vývoji a komfortu vložek bylo vyvinutí samolepícího proužku, který vložku fixoval na jednom místě, to se psal rok 1970.
Současné vložky jsou z mnoha vysoce savých materiálů a gelů, v mnoha provedeních a velikostech a s různou absorpční schopností.

A zpět k tampónům

Ani tampón není žádnou novodobou novinkou a v záznamech se objevuje už v pátém století před naším letopočtem, kdy se o něm zmiňuje Hippokrates.
Zcela jistě víme, že primitivní tampóny vyrobené z klacíků omotaných papyrem, ovčí vlnou a dalšími savými materiály ženy používaly, jako způsob ochrany před otěhotněním, případně napuštěný léčivými látkami k léčbě ženských problémů. Ovšem nevíme, zda jej používaly i jako součást hygieny během menstruace. Zdá se však, že by to tak mohlo být.
Vzhledem k tomu, že víme, že tampóny používali starověcí lékaři při zástavě krvácení z nosu a  čerstvých ran, kde využívali i jejich savosti, je pravděpodobné, že tampóny používaly i ženy během menstruace, tím se vracíme zpět do starého Egypta, Řecka či Persie.
Moderní ženy výhody tampónu dlouho nechtěly uznat. Jejich aplikace a použití pro ně byly příliš vulgární a příliš spjaté se sexem.
A tak se hledal způsob, kterak tampón jeho stigmatu zbavit. Jako první přišel s tampónem vybaveným aplikátorem Earle Haas před rokem 1933. Při zavádění svého vynálezu na trh využil řadu zdravotních sester, které ženám vysvětlovaly jeho výhody a způsob použití. Ve své kampani byl tak důsledný, že speciálně školil i prodavače nabízející jeho výrobek.
Následně byl německým gynekologem vyvinut tampón, který bylo možné zavést bez aplikátoru, tím se dostáváme k tampónům dnešního typu, vybaveného pro snadnou manipulaci šňůrkou.
Dnešní tampóny jsou vyráběny zejména z hedvábí či bavlny, na trhu jsou v různých velikostech a s různou schopností savosti.