_Mateřství s revmatoidní artritidou? Marie bude maminkou už podruhé!

„Nemoc mi lékaři diagnostikovali jako malé, už v pěti letech,“ říká úvodem pro web abctehotenstvi.cz Marie Závodská.
Revmatoidní artritida přicházela postupně. Nejprve Marii začaly trápit bolesti nohou, k bolestem se rychle přidaly i otoky kloubů. „Od rodičů vím, že jsem nechtěla chodit na procházky a dost mě zatěžovalo i dojít domů ze školky, která byla vzdálená od domova asi tři sta metrů. Já sama si pamatuji na velké bolesti nohou a ztuhlost kloubů hlavně při ranním vstávání. Poté se přidala i bolest drobných kloubů na rukách,“ dodává Marie.
Zdravotní potíže samozřejmě ovlivnily i průběh školní docházky.
„V první třídě jsem měla problémy s psaním, nemohla jsem udržet tužku či propisku v ruce a po psaní jsem měla problémy narovnat prsty. Od počátku jsem měla úlevy v tělocviku, protože jsem nestačila spolužákům a nezvládala jsem to, co ostatní zvládali běžně. Pamatuji si i na to, že jsem si ve škole hrozně nerada sedala na nízké lavice, protože mi pak dělalo problémy se z nich zvednout,“ popisuje Marie a pokračuje: „Mamka mi musela pomáhat i s oblékáním, protože mi dělalo potíže si bolavými prsty zapnout knoflíky nebo si zavázat tkaničky u bot. Oblékání ponožek pro mě bylo každodenní trápení.“
Kromě těchto útrap musela Marie jako malá podstoupit i operaci kloubů na rukách.
Čas ale utíkal a Marie přišla do věku, kdy začala uvažovat o zaměstnání. Její zdravotní stav ale nebyl natolik dobrý, aby mohla uvažovat o plném pracovním úvazku.

Léčba přinesla změnu

Marie v roce 2005 díky lékařům Revmatologického ústavu v Praze zahájila biologickou léčbu. Tehdy tato metoda byla v začátcích, ale Marii přinesla očekávané zlepšení.
Kromě nové léčby Marii osud do cesty přivál i další změnu. Našla si přítele a začali společně plánovat miminko.
„Nejprve jsem vše musela konzultovat s lékaři, šlo hlavně o to, že bylo nutné vysadit biologickou léčbu,“ popisuje Marie. Výsledkem plánovaného rodičovství ale Marii stál za to. Narodil se jí zdravý chlapeček.
Tím ale rodičovské štěstí Marie ještě svého maxima zdaleka nedosáhlo. Nyní se na svou maminkovskou roli chystá podruhé. „V těhotenství je mi fajn. Moje tělo zatím vše zvládá dobře. S paní doktorkou jsem domluvená, že biologickou léčbu nasadíme zase po skončení kojení, aby nedošlo ke zhoršení mého zdravotního stavu,“ upřesňuje Marie.
V tuto chvíli se Marie i její manžel těší na druhého chlapečka, a jak sama říká, třeba budou Vánoce trávit už ve čtyřech.

 Marie s manželem a Lukáškem ještě v porodnici.

Marie, říkáte, že v těhotenství je vám fajn. Ale přeci jen, je něco, co byste si přála, aby bylo jinak? Omezuje vás nemoc v něčem?

Aby bylo něco jinak? Docela dlouho jsem o tom přemýšlela a nevím. Chtít uzdravit se, to asi nejde. Snad bych si přála, abych byla samostatnější. Což souvisí s tím, jak mě nemoc omezuje. Bylo by fajn mít lepší fyzičku. Jít s Lukáškem sama na procházku, to opravdu nejde. Pořád mi někam utíká, do kopce za ním nevyběhnu. Potřebuju doma se spoustou věcí pomoci, ale to naštěstí taťka zvládá.

Jedno těhotenství a porod už máte za sebou? Myslíte si, že se porod či těhotenství v něčem lišily od porodu zdravých žen? Měla jste nějaké komplikace?

Když jsem byla těhotná poprvé, žádné komplikace jsem neměla. Lukášek už od počátku krásně prospíval a přibíral. Podstoupili jsme asistovanou reprodukci na klinice v Liberci, ale to s RA nemá nic společného. Před několika lety jsem prodělala mimoděložní těhotenství a lékaři nám doporučili asistovanou reprodukci. Dost jsme se báli, víc asi já, že se to nepovede tak, jako spoustě dalším zdravým lidem. Beru jako malý zázrak, že se nám Lukášek povedl hned na první pokus a stejně tak i teď u druhého děťátka. V dubnu jsem byla na umělém oplodnění, a když nám paní doktorka potvrdila těhotenství, nemohla jsem tomu štěstí uvěřit. Jediné, co beru jako nepříjemné zakončení prvního těhotenství, bylo provedení císařského řezu kvůli totální endoprotéze obou kyčelních kloubů. Císařský řez mi doporučil ortoped. Byla jsem trochu zklamaná, ale na druhou stranu si říkám, že je tak v dnešní době zakončena spousta těhotenství i u zdravých žen, tak se z toho nebudu hroutit.

Péče o miminko a malé dítě vyžaduje hodně elánu, ale i šetrné zacházení a jemnou motoriku. Máte s něčím problém?

Ze začátku v porodnici, jsem se trochu bála, abych uměla miminko vzít do ruky a abych mu nějak neublížila. Přitom Lukášek nebyl zas až takový drobeček. Narodil se skoro čtyřkilový. Ale šlo jen o ten první, druhý den. Člověk s revmatoidní artritidou se prostě některé věci učí dělat déle, musí vynaložit větší úsilí, ale nakonec se naučí. Nic jiného vám ani nezbyde.  Byla jsem doslova vykulená např. z toho, jak v porodnici sestřičky nosí miminka v jedné ruce, o koupání jsem si myslela, že to nikdy nezvládnu. Doma jsem si pak všechno začala dělat sama podle sebe, jak mi to vyhovuje, a bylo nám tak oběma dobře.
Jedna z věcí, která mě doteď mrzí je, že jsem nezvládla kojení. V porodnici jsem dostala pár rad, které mi úplně nepomohly, a já po několika týdnech přestala kojit, protože malý nepřibíral. Kojení také pomáhalo omezovat projevy nemoci, takže hned jak jsem přestala, můj stav se opět zhoršil a paní doktorka mi musela znovu nasadit biologickou léčbu.
Teď u druhého miminka jsem se snad připravila a informovala lépe. Navštívila jsem báječnou laktační poradkyni a zároveň maminku malého chlapečka Ivču Klímovou, která mi odpověděla na spoustu otázek ohledně kojení a spousty dalších věcí. Zároveň jsem si pořídila šátek na nošení miminek, tak věřím, že s tímto krásným a přitom praktickým pomocníkem budu miminku blíž. Přitom se budu moci dost věnovat i Lukáškovi, aby nežárlil a nebyl smutný z toho, že si mamka všímá i někoho jiného.

Doma máte chlapečka, co byste si teď víc přála, holčičku, nebo druhého kluka?

Malinko jsme si s taťkou přáli k Lukáškovi sestřičku. Jelikož jsem praktická a chtěla jsem si pro druhé děťátko dokoupit něco do výbavy, poprosili jsme pana doktora, aby nám pověděl, jestli to bude princezna nebo další loupežníček. Taky jsem si pořídila návody na háčkování holčičích věciček, které by mě strašně bavily vyrábět, ale pan doktor nám potvrdil chlapečka, takže budeme mít loupežníky dva a moc se těšíme. Jak už jsem uvedla, obě děti máme s pomocí asistované reprodukce a jsme rádi hlavně za to, že Lukášek a teď i druhé miminko jsou v pořádku a to je to nejdůležitější. A ty holčičí věci budu vyrábět alespoň pro kamarádky. Pro chlapečka jsem uháčkovala deku přes nosící šátek a to se taky počítá.

Chtěla byste něco vzkázat mladým ženám, které mají revmatoidní artritidu a uvažují o mateřství?

Pokud se snaží ženy s RA otěhotnět a bojí se nějakých komplikací, podle mě zbytečně. Jestli je někdo zrazuje, že těhotenství a péči o dítě nezvládnou, je to nesmysl. Jestliže se na děťátko cítí a ví, že ho chtějí víc než cokoliv jiného, určitě to zvládnou. Je to jenom o tom, jak se cítí ony sami.
Určitě bych jim vzkázala, ať si těhotenství užívají a ničím se zbytečně nestresují. To, že má žena revmatoidní artritidu přece neznamená, že nemůže být v pohodě. A pokud kolem sebe máte lidi, kteří vás podpoří a partnera, který se nebojí přiložit ruku k dílu, není co řešit.
I když jsem někdy hrozně unavená a teď v sedmém měsíci těhotenství to bývá častěji, než kdy jindy, neměnila bych. Těhotenství je pro mě to nejkrásnější období a moc se těším, až budeme čtyři. Kdo ví, možná už na Vánoce.

 Lukášek se brzy dočká brášky.

Co je revmatoidní artritida

Revmatoidní artritida je chronické autoimunitní onemocnění, které postihuje všechny věkové kategorie pacientů - od malých dětí až po seniory. Při onemocnění tělo produkuje látky, které napadají vlastní obranný systém organismu a vytvářejí záněty v podobě bolestivých otoků kloubů a měkkých tkání. Někdy nemoc postihne i oči a vnitřní orgány.

Onemocnění způsobuje chronickou bolest, ztuhlost, poškozuje klouby a zhoršuje funkci a kvalitu života. Bolesti a otoky zasáhnou nejdříve malé klouby rukou, a to symetricky, tedy na pravé i levé části těla najednou. S postupujícím onemocněním se nemoc rozšiřuje i na další klouby - kyčelní, kolenní, kolenní, ale může zasáhnout i krční páteř.
Revmatoidní artritida zkracuje život svých nositelů až o 10 let.
S revmatoidní artritidou žije v Česku přes 100 tisíc lidí.
Nadějí pro pacienty je včas zahájená intenzivní léčba, která dokáže projevy nemoci zastavit nebo výrazně omezit. Jedním z nových přístup k léčbě revmatoidní artritidy je biologická léčba. Tyto léky dokážou ovlivnit cíleně ty složky imunitního systému, které jsou zodpovědné za vznik a udržování chronického zánětu. Hodně nemocných pociťuje zlepšení zdravotního stavu už po první či druhé aplikaci biologické léčby.