_Cílem očkování je dlouhodobá ochrana organismu

Co je principem vakcinace (imunizace) a jaký má účinek na organismus?

Aktivní imunizace (očkování, nebo též vakcinace – pozn. red.) se považuje za nejčastější imunitu ovlivňující zásah prováděný u zdravých osob s cílem zabránit infekci, nebo alespoň omezit nežádoucí působení patogenních mikroorganismů. Po aktivní imunizaci, která je spojena s minimálními riziky poškození zdraví vakcinovaného člověka, je stimulován imunitní systém tak, že se vyvíjí většinou dlouhodobá schopnost reagovat na příští setkání s daným infekčním mikroorganismem efektivní imunitní odpovědí.
Tuto schopnost zajišťují paměťové složky imunity. Ochrana by měla být dlouhodobá, nejlépe celoživotní. Poněkud zjednodušeně jsou současné postupy aktivní imunizace účinné v ochraně proti těm virovým a bakteriálním původcům, vůči kterým, zvláště v počátečních fázích infekce, významně chrání přítomnost specifických protilátek.

Živá – neživá vakcína – co tyto pojmy znamenají a jaký je mezi nimi rozdíl?

Živé oslabené vakcíny jsou z imunologického hlediska nejúčinnější. Představují totiž pro imunitní systém podnět, který je nejbližší přirozené infekci. Znamená to, že se živé oslabené vakcinační mikroorganismy po aplikaci v jedinci buď lokálně, nebo celkově pomnožují a indukují komplexní imunitní odpověď. U jedinců s oslabenou imunitou mohou vyvolat onemocnění.
Výhodou neživých vakcín je jistota, že nemůže dojít k jejich pomnožení ve vnímavém jedinci s negativními dopady na jeho zdraví. Samozřejmě, v porovnání s živými oslabenými vakcínami je kvalita podnětů zprostředkovaných oslabenými vakcínami podstatně nižší.

Vakcinuje se stále živými vakcínami?

Ano vakcinuje. Mezi živé vakcíny patří například BCG vakcína proti tuberkulóze, vakcíny proti zarděnkám, příušnicím, spalničkám, planým neštovicím či rotavirovým infekcím.
Dříve se u nás používala i živá vakcína proti dětské obrně.

Očkuje se stále více nemocí, nemůže tím dojít k poškození vyvíjející se imunity malého dítěte?

Imunitní systém má obrovskou rezervní kapacitu a vakcíny je proto možné s výhodou kombinovat. Kombinované vakcíny je však třeba řádně otestovat, aby se jednotlivé složky vzájemně neovlivňovaly ve smyslu nižšího účinku.
Odstupy mezi jednotlivými očkováními definuje očkovací kalendář.

Jaké jsou nejčastější vedlejší účinky očkování?

Po každém očkování se mohou objevit komplikace souvisící s podáním očkovací látky. Označujeme je jako nežádoucí, resp. vedlejší reakce a lze je rozdělit podle několika kritérií na reakce lokálního nebo celkového charakteru, dále reakce alergické, hyperreaktivní a neurologické.
Lokální reakce jsou dvojího typu: lehké a vážné.
Lehké lokální reakce zahrnují mírnou bolest, zarudnutí a/nebo infiltrát v místě vpichu, otok a funkční omezení. Vznikají bezprostředně po očkování – obvykle během 8 až 48 hodin. Přirozený průběh těchto reakcí je příznivý, neboť příznaky většinou ustoupí během 1 až 2 dní.
Vážné lokální reakce jsou charakterizovány tvorbou bakteriálních (stafylokokových, streptokokových) nebo sterilních abscesů, kde se celková incidence (výskyt - pozn. red.) pohybuje okolo jednoho/80 000 podaných dávek. Je možné se setkat i se vznikem svalových kontrakcí a nervovými lézemi.
Celkové reakce závisí na typu vakcíny a projevují se rozmanitými symptomy: bolestí hlavy, anorexií, zvracením, průjmem, zvýšenou teplotou nepřesahující 39 °C s nástupem do 48 hodin po očkování. Po imunizaci proti spalničkám je běžný výskyt postvakcinačního exantému  (vyrážky – pozn. red) a zduření lokálních mízních uzlin manifestující se nejčastěji po 5–12 dnech od podání vakcíny.
Běžná antipyretická terapie (podávání léků na snížení teploty – pozn. red.) snižuje intenzitu klinických projevů a v indikovaných případech se používá i preventivně.
Snížení výskytu těchto reakcí je možné dosáhnout při respektování několika obecných zásad: především neočkujeme akutně nemocného nebo osobu v inkubaci infekčního onemocnění, tj. dodržujeme doporučené odstupy mezi prodělaným infekčním onemocněním a očkováním, respektujeme doporučované odstupy mezi jednotlivými vakcínami. V případě živých vakcín a podezření na imunodeficit (recidivující respirační infekty, prodělaná invazivní bakteriální onemocnění) provedeme alespoň základní vyšetření jednotlivých tříd imunoglobulinů. Nezbytné je vyhodnocení případných předchozích postvakcinačních reakcí a odklad očkování při akutních alergických projevech (polinóza, zhoršený atopický ekzém) nebo dekompenzaci přidruženého základního onemocnění (epileptický syndrom, diabetes mellitus, astma bronchiale, autoimunitní choroby). Všechny postvakcinační reakce kromě fyziologických (únava, nevolnost, teplota, erytém, resp. infiltrát do 10 cm) je třeba hlásit na předepsaných formulářích SÚKL (Státní ústav pro kontrolu léků - pozn. red.) a podle charakteru případně provést následná odborná vyšetření (neurologické, imunologické apod).

V ČR je zaveden systém plošného očkování. Přesto je malá část dětí neočkovaná, jaké jsou kontraindikace očkování?

Kontraindikace (stavy,nebo okolnosti, které znemožní očkování - pozn. red.) mohou být obecné a platí pro živé i neživé vakcíny, nebo mohou být specifické pro jednotlivé vakcíny. Mezi obecné kontraindikace očkování řadíme akutní onemocnění a časnou rekonvalescenci, závažnou reakci po předchozí dávce vakcíny, přecitlivělost na některou ze složek vakcíny (např. vaječnou bílkovinu, ATB, kvasinky).
Mezi kontraindikace na rozhraní mezi obecnými a specifickými patří tzv. skupinové kontraindikace, které jsou společné pro definovanou skupinu očkovacích látek. Typickou skupinovou kontraindikací je imunosupresivní léčba, prokázané imunodeficitní onemocnění a těhotenství pro většinu živých vakcín.
V některých případech – zvláště v případě kontraindikací u těhotných žen – se setkáváme s diskrepancí mezi obecnými ustanoveními odborných společností a informacemi v příbalovém letáku.
Specifické kontraindikace jsou uvedeny vždy ve vztahu ke konkrétní očkovací látce a vycházejí nejen z charakteru obsaženého antigenu, ale i z ostatních složek obsažených ve vakcíně, případně z použité buněčné kultury. Z tohoto důvodu se mohou lišit i kontraindikace u jednotlivých vakcín proti identickým chorobám (např. zarděnkám, spalničkám a příušnicím). Kontraindikaci vždy posuzuje očkující lékař, případnou trvalou kontraindikaci je vhodné konzultovat s příslušným odborným lékařem (neurolog, alergolog, imunolog, infektolog), aby byly minimalizovány tzv. falešné kontraindikace.

Jak se postupuje v případech, že rodiče mají zájem o očkování, ale aktuální zdravotní stav není vhodný? Je možné vytvořit individuální očkovací plán?

Pokud se jedná o zdravotní indikaci, je možné skutečně vytvořit individuální očkovací plán tak, aby byl jedinec maximálně proočkován a zároveň nebyl ohrožen jeho zdravotní stav.

Kam se mohou obrátit rodiče v případě obav či nejasností? 

Na svého pediatra či na očkovací centra při fakultních nemocnicích.

Jaký postih hrozí rodičům, kteří bezdůvodně nenechají dítě naočkovat v rámci plošného očkování?

Sankce může být až 10000 Kč, ale v praxi se uplatňuje zcela výjimečně. Domnívám se, že cesta není v represi, ale v pochopení důvodů, proč je očkování nezbytné.

Které z nepovinných druhů očkování by rodiče neměli podcenit?

V tuto chvíli je vhodné zvážit očkování proti rotavirům, klíšťové encefalitidě či meningokokovým nákazám.