_Zánět středouší, vše co by rodiče měli o nemoci vědět

Otitidy jsou jedním z nejčastějších důvodů návštěv u dětského lékaře a zároveň patří k nejběžnějším příčinám chirurgických zákroků u dětí v západních zemích. Že se jedná o velmi časté onemocnění, potvrzuje i výsledek výzkumu provedeného v pěti zemích Evropské unie, který ukázal, že na každých tisíc dětí připadá ročně až 268 návštěv u lékaře právě kvůli zánětu středního ucha. Ten zahrnuje různé zánětlivé infekce středního ucha a podle příznaků, závažnosti a délky trvání se dělí do několika kategorií na akutní nebo chronické záněty středního ucha, opakované otitidy a záněty doprovázené výtokem.
Prudké hnisavé středoušní záněty se projevují typickými lokálními i celkovými příznaky. Pokud jde o lokální příznaky, jedná se nejčastěji o bolest, hnisavý výtok z ucha či přechodnou nedoslýchavost. Mezi celkové příznaky patří teplota, nechutenství, zvracení nebo průjem. Při vyšetření otoskopem (ušním zrcátkem) je rovněž patrný vyklenutý zarudlý bubínek, především jeho zadní polovina. Otitidy dětem mnohdy přinášejí velkou bolest, nepohodlí a způsobují jim i jejich rodičům stres. Onemocnění může mít také negativní dopad na kvalitu života dětí, a to nejen v průběhu nemoci, ale i po jejím vyléčení. V případě komplikací (například přetrvávající nedoslýchavosti) mohou být ovlivněny komunikační schopnosti dítěte.

Příčiny onemocnění

Na vzniku akutního hnisavého středoušního zánětu se podílí velké množství faktorů.  K nejběžnějším patří infekce, zpravidla bakteriální nebo virová. Nejčastějším původcem je bakterie pneumokoku, Streptococcus pneumoniae.
Mezi rizikové faktory pro vznik středoušního zánětu patří dětský věk, předčasný porod, nízká porodní hmotnost, rozštěp patra, zbytnělá nosní mandle, nesprávná technika smrkání, pobyt novorozence na jednotce intenzivní péče, vyšší počet sourozenců, chladné počasí, nekojení, pasivní kouření nebo používání dudlíku.
Na vzniku otitid se mohou podílet i porucha funkce sluchové trubice, stav imunitního systému, alergie, zevní prostředí i úroveň hygieny. Vzhledem k častému výskytu středoušního zánětu u novorozenců a malých dětí je pravděpodobně nejvýznamnějším faktorem nezralost a porucha funkce sluchové trubice, případně celková nezralost imunitního systému.
Záněty středního ucha jsou častou komplikací virové infekce horních dýchacích cest, kdy infekce způsobí otok sliznice v oblasti nosní dutiny, nosohltanu, sluchové trubice a následně středního ucha. Vlivem ztížené průchodnosti sluchové (Eustachovy) trubice vzniká podtlak a později výpotek, který se hromadí ve středoušní dutině. Pokud bakterie nebo viry vyskytující se v nosohltanu přestoupí přes sluchovou trubici do středního ucha, způsobí akutní hnisavý středoušní zánět. Ten má typické příznaky infekce.

Jak se zánět projevuje?

Akutní hnisavý středoušní zánět zjišťují lékaři na základě zdravotní historie pacienta a samotného vyšetření. Onemocnění velmi často předchází rýma a zánět nosohltanu. S odstupem tří až sedmi dnů od počátku akutního virového zánětu horních cest dýchacích se objevují rychle nastupující potíže v oblasti ucha. Děti mají nespecifické příznaky, mezi které patří teplota, neklid, bolesti ucha a hlavy, kašel, rýma, apatie, nechutenství, zvracení a průjem. Teplota se však vyskytuje pouze u jedné až dvou třetin případů.

Mezi příznaky zánětu středního ucha a doprovodné komplikace patří:

• Bolest ucha, která bývá nejčastějším příznakem. Přesto však 20 % dětí bolest v uchu nemá. Pro léčbu je třeba umět odlišit bolest u zánětu zevního zvukovodu, který je spojen s bolestmi při tahu za boltec a zduřením měkkých tkání stěny zvukovodu, od bolesti u angíny s typickým nálezem zarudlých a povleklých mandlí nebo u stomatologických potíží.
• Výtok z ucha, při němž dochází k vytékání sekretu ze středního ucha do zevního zvukovodu při protržení bubínku.
• Přechodná nedoslýchavost, která je častým příznakem středoušního zánětu.
• Závrať patřící mezi méně časté příznaky otitidy, jež je projevem poškození centra rovnováhy sídlícího ve vnitřním uchu.
• Otoky a zarudnutí, obvykle přítomny za boltci u akutního zánětu spánkové kosti.
• Ochrnutí lícního nervu vyskytující se při zánětu spánkové kosti a projevující se omezenou hybností poloviny obličeje.

Na co se připravit u lékaře

Záněty středního ucha se diagnostikují prostřednictvím ORL vyšetření. Využívá se především otoskopie, která se skládá z vyšetření vlastního bubínku, zevního zvukovodu, boltce a jeho okolí. Lékař u dítěte sleduje postavení boltce, oblast za boltcem a zevní zvukovod. Při vyšetření membrány bubínku je třeba posoudit jeho postavení, barvu, průhlednost a pohyblivost.
Na počátku rozvoje zánětu dochází u pacientů ke vpáčení bubínku, které je podmíněno negativním tlakem ve středoušní dutině. Po vytvoření hnisavého sekretu je patrné vyklenutí bubínku nejprve v zadní polovině a později i v přední. Pro pacienty s akutním hnisavým středoušním zánětem je typické, že mají zarudlý ztluštělý vyklenutý neprůhledný bubínek s omezenou pohyblivostí.

Prevence: očkování i správná životospráva

Prevence zánětů středního ucha je založena na zásadách správné životosprávy s dostatkem vitaminů podporujících obranyschopnost a předcházení zánětům horních cest dýchacích. Rodiče by měli dbát na to, aby děti nosily v chladném období čepici a šálu. V místnostech, kde se děti pohybují, by pak nemělo být přetopeno – vhodné je vzduch v dětských pokojích zvlhčovat.
Rodiče mohou také nechat své dítě naočkovat vakcínou, která přispívá k ochraně dítěte před nejčastěji se vyskytujícími druhy pneumokoků. Očkování pomáhá chránit také před invazivními pneumokokovými onemocněními, která mohou způsobit i smrt malých dětí.
Podobně jako ostatní vakcíny ani vakcína SynflorixTM nebude chránit 100 % očkovaných osob. 

Léčba: propíchnutí bubínku a antibiotika

• Mezi hlavní způsoby léčby zánětů středního ucha patří užívání antibiotik a proříznutí/propíchnutí bubínku.
• Léčba antibiotiky je využívána zejména proti bakteriím, častým původcům otitid. Antibiotika se obvykle podávají po dobu sedmi až deseti dnů. Je však třeba důsledně dodržovat zásady jejich správného užívání, aby se předešlo nárůstu antibiotické rezistence u těchto mikroorganismů. Dále jsou vhodné léky proti bolesti a teplotě, kapky do nosu a v případě výtoku z ucha lokální ošetřování zevního zvukovodu.
• Chirurgická léčba spočívá v uvolnění nahromaděného hnisavého sekretu ze středoušní dutiny, což umožňuje rychlejší zahojení zánětu.
• U opakovaných otitid je možné zvážit chirurgické proříznutí bubínku se zavedením gromety (ventilační trubičky), která zajišťuje přísun vzduchu a umožňuje ventilaci středoušní dutiny, odstranění nosní mandle nebo operaci spánkové kosti.?