_Těhotenství s revmatoidní artritidou? Ženy se mateřství bát nemusejí!

Revmatoidní artritida (RA) je laickou veřejností většinou vnímána jako nemoc starých lidí. Jaké věkové skupiny jsou pro toto onemocnění typické?

Revmatoidní artritida postihuje všechny věkové skupiny lidí. Příznaky se nejčastěji objeví mezi 40. až 60. rokem. Až třikrát častěji se vyskytuje u žen. Onemocnění však může postihnout i malé děti nebo naopak seniory.

Jaký je výskyt RA v dětské a dospělé populaci?

V dětské populaci se kloubní zánět (=artritida), který vzniká před šestnáctým rokem, označuje jako „juvenilní idiopatická artritida“.  „Revmatoidní artritida“ je onemocnění, které vznikne až po šestnáctém roce věku. Nemoci nejsou identické a mají určité odlišnosti, i když jejich podstata a léčba jsou v mnohém obdobné. Revmatoidní artritida se vyskytuje přibližně u 1 % populace.

Je toto onemocnění dědičné?

Dědičnost hraje ve vývoji RA určitou roli, ale přímo dědičná tato nemoc není.

Pokud jde o formu, která se vyskytuje u dětí, jaké jsou první příznaky, co by mělo varovat rodiče?

Jsou to v prvé řadě bolesti a otoky kloubů, dále také ranní ztuhlost, která se může u dětí projevit kulháním.  

Pokud se prokáže, že dítě skutečně trpí tímto onemocněním, jak probíhá léčba?

Léčba je dlouhodobá, vlastně většinou celoživotní. K léčbě používáme řadu léků a jejich kombinací. Jejich cílem je potlačit nebo alespoň omezit chorobný autoimunitní proces, který je příčinou a podstatou vlastní nemoci a který se projevuje právě na kloubech. Mezi léky s tímto účinkem patří zejména glukokortikoidy, metotrexat a nejnověji i biologická léčba.

Onemocnění se nevyhýbá ani mladým ženám. Je RA překážkou v mateřství?

Obecně překážkou není.  Je ale nutno zohlednit léky, které žena užívá v graviditě nebo před otěhotněním. Mohou mít totiž značné nežádoucí účinky. Takové léky je třeba včas ukončit a žena by se proto měla poradit se svým ošetřujícím lékařem - revmatologem.

Jak probíhá těhotenství a porod u žen s RA. Pokud žena s RA plánuje mateřství, jaký je ideální postup, který umožní co nejbezpečnější průběh těhotenství pro ženu i pro plod.

Těhotenství probíhá obvykle nekomplikovaně, nemoc se nezhoršuje, naopak revmatoidní artritida má v těhotenství dokonce tendenci se spontánně zlepšit.  U žen, které užívají glukokortikoidy, je ale vyšší riziko vzniku těhotenské cukrovky a jejich novorozenec může mít i vyšší porodní váhu. Samotný porod nemívá jiná rizika, než je běžné u zdravých žen.
Je ale nutno nemocnou ženu v průběhu těhotenství systematicky sledovat a před graviditou i pečlivě vyšetřit, jak ohledně stavu nemoci, tak i ohledně přítomnosti některých specifických imunitních látek, tzv.“autoprotilátek“, z nichž některé by mohly graviditu nepříznivě ovlivnit. Toto vše je třeba zhodnotit ještě před otěhotněním.
Z toho všeho vyplývá, že žena s revmatoidní artritidou nebo juvenilní idiopatickou artritidou by měla své těhotenství důsledně naplánovat na vhodnou dobu, kdy jsou projevy nemoci potlačeny a kdy žena neužívá ty léky, které jsou pro graviditu nevhodné nebo dokonce úplně zakázané, protože mohou být pro dítě rizikové a toxické. Je tedy vhodné, aby pacientka svého revmatologa včas informovala o tom, že plánuje otěhotnět.

Je laktace rizikovým faktorem?

Kojení rovněž není rizikové, ale opět je nutno dbát na to, aby žena neužívala ty léky, které by se mohly přenést do mateřského mléka, a tím by mohly být rizikové pro novorozence.

Kdy je možné po porodu zahájit terapii? 

Záleží na stavu ženy a na faktu, zda žena bude kojit. Bude-li kojit, je třeba vyloučit rizikové léky. Pakliže ale matka nemůže kojit, ať z důvodů zhoršení revmatizmu nebo jiných důvodů, je možno jakoukoli léčbu obnovit nebo zahájit kdykoli po porodu, samozřejmě pokud nejsou přítomné nějaké poporodní komplikace, například infekce.

Co je revmatoidní artritida

Revmatoidní artritida je chronické autoimunitní onemocnění, které postihuje všechny věkové kategorie pacientů - od malých dětí až po seniory. Při onemocnění tělo produkuje látky, které napadají vlastní obranný systém organismu a vytvářejí záněty v podobě bolestivých otoků kloubů a měkkých tkání. Někdy nemoc postihne i oči a vnitřní orgány.
Onemocnění způsobuje chronickou bolest, ztuhlost, poškozuje klouby a zhoršuje funkci a kvalitu života. Bolesti a otoky zasáhnou nejdříve malé klouby rukou, a to symetricky, tedy na pravé i levé části těla najednou. S postupujícím onemocněním se nemoc rozšiřuje i na další klouby - kyčelní, kolenní, kolenní, ale může zasáhnout i krční páteř.
Revmatoidní artritida zkracuje život svých nositelů až o 10 let.
S revmatoidní artritidou žije v Česku přes 100 tisíc lidí.
Nadějí pro pacienty je včas zahájená intenzivní léčba, která dokáže projevy nemoci zastavit nebo výrazně omezit. Jedním z nových přístup k léčbě revmatoidní artritidy je biologická léčba. Tyto léky dokážou ovlivnit cíleně ty složky imunitního systému, které jsou zodpovědné za vznik a udržování chronického zánětu. Hodně nemocných pociťuje zlepšení zdravotního stavu už po první či druhé aplikaci biologické léčby.