_Tátův blog: Vzhůru za hranice. I děti však potřebují doklady!

Naši rodiče nás měli zapsané u sebe a tím to končilo. To nám k vycestování do zahraničí stačilo. Dnes je ale doba jiná a děti musí mít své cestovní doklady. Takže i naše pětiměsíční dcera má svou první občanku…

Kam můžete s občankou?

Od roku 2012 jsou občanské průkazy vydávány i dětem mladším patnácti let. A právě s platnou občankou mohou i ti nejmenší cestovat po zemích Evropské unie, platí však také na Islandu, v Norsku, Lichtenštejnsku, Švýcarsku, Albánii, Makedonii, Bosně a Hercegovině, Černé Hoře a v Srbsku. Cestovní pas platí všude. Myslete však na to, že pokud vyjedete třeba do Egypta, bude pro vaše dítě potřeba i vízum. A nezapomeňte ani na cestovní pojištění.

Občanka za 50, pas za stovku

Občanka stojí 50 korun, pas stovku. Obojí si vyřídíte na městském úřadě či magistrátu, čekací doba je měsíc a platnost je pět let. Jelikož se ale malé děti často mění, je třeba myslet na to, že si na fotkách vždy musí být podobné. Pokud byste totiž narazili na nějakého nepříjemného celníka, tak by vám mohl pěkně zavařit. Pár takových jich pamatuju.

Pokud vaše dítě pouštíte za hranice třeba s babičkou či dědečkem, tak si ověřte, zda daná země nepožaduje váš písemný souhlas. To však není případ Emičky, ta míří do ciziny s námi.

Myslím, že nás čeká spousta zážitků. Ostatně, užili jsme si už při vyřizování občanky. Obavy z dlouhé čekací fronty zažehnala prázdná „čekárna" s jedním vyhlášeným městským bezdomovcem. Po něm byste do kabinky jít nechtěli. No a nám se to povedlo! Ale co už, za chvíli jsme šli na věc a celé to probíhalo hodně legračně.

Špatná volba oblečení

V kabince bylo tak 300 stupňů a parádní vydýchaný vzduch. Manželka na sebe vyfasovala bílou plachtu a proměnila se v neviditelného, zato potem promočeného, ducha. Já jsem se snažil samozřejmě poctivě plnit své povinnosti a plachtu jsem držel tak pevně, že mi ani nedošlo, že se pod ní manželka začíná pomalu grilovat.

Emička se na ni uvelebila, paní na druhé straně okýnka ale rychle zjistila, že upoutat její pozornost nebude jen tak. Emičku jsme vymódili bodyčkem a svetříkem na zapínání, to jsme ale udělali pořádnou blbost. Svetr se pořád vyhrnoval, což se paní vůbec nelíbilo. Sponka jí padala z vlasů a od pusy jí tekly proudy slin. Takže parádní čas na ukázkovou fotku.

Svobodná nebo zadaná?

Ještě tolik nedržela hlavičku, a tak klimbala do všech stran. A když už se zadívala na hračky, které během toho paní donesla, tak se nepovedl zachytit její pohled. Myslím, že se nevyšel první ani druhý pokus, zato na výsledné fotce se tváří nesmírně důležitě.

Na závěr se nás paní ptala, jestli na občance chceme uvést rodinný stav. To jsme neudělali, ale až potom nám došlo, že by to nebylo od věci – už je přece zadaná a má svého budoucího ženicha – Davídka.

Autor: Petr Sobol