_Tátův blog: Učíme se nový slovník. Co všechno znamená výraz
Vždycky mě zajímalo, jaké bude první slovo, které se Emičce povede vyslovit. Doufal jsem, že to bude táta. Ale jsem realista, tak se musím smířit s tím, že to asi bude máma. Naše vynalézavá princezna nás ale přechytračila a už ve dvou měsících si vymyslela vlastní slovník. Hlavní roli v něm hraje slovíčko „gi“.
Kdo ví, gi možná znamená táta. Třeba to je i máma. Může to být taky „mám hlad“, nebo cokoliv jiného. Zatím to má milion významů. Zkrátka to je gi.
Tři stupně
Manželka ho rozdělila na tři stupně – gi dobré, gi docela špatné a gi špatné. Nejlepší je první varianta. Pokud Ema zůstane u ní, obvykle přidá i další písmenka, která zatím nejdou identifikovat. Těžko říct, na který konec abecedy je zařadit, vypadá u nich ale neskutečně spokojeně.
Trochu horší je gi docela špatné. Ještě se to sice dá rozehnat a rozptýlit, ale už je to složité. Právě v tento moment přichází na řadu náš zpěv. Horší je, že většinou vůbec nefunguje a Emička se na nás dívá jako na blázny. Pokud jednou bude mít k hudbě negativní vztah a my budeme hledat příčiny, tak je jasné, kde po nich pátrat.
Kritická třetí fáze
Z druhé fáze gi často přechází do slavnostního finále – gi špatné. Tady už je to zlé. Gi se opakuje několikrát po sobě a přechází v dlouhý a vytrvalý pláč, který nejde zastavit. Doprovází ho i další zvuky. Třeba dlouhé „méééé“ nebo „ááááá“.
Rekordem jsou čtyři gi po sobě. Bohužel se jednalo o gi špatné, a aby to bylo zajímavé, tak se Ema pustila do akce právě v okamžiku, kdy máma zabouchla dveře a zamířila do lékárny, aby co nejrychleji zažehnala naši domácí rýmičku.
Emička se postupně zabarvila do fialova a náš první domácí samostatný dýchánek se proměnil v pořádné drama, které ukončila až naplněná plínka a blažený výraz v Emčině obličeji.
Úžasné dva měsíce
Taky už umí „říct“ ne. Jen naštěstí ještě neví, kdy se používá a zatím je to startovací heslo pro pláč. Koníčky už pase jako profesionál, zvládá na nás vyplazovat jazyk a přehazovat hlavičkou ze strany na stranu, dává si pěst do pusinky a usmívá se na nás. Nebo třeba na zeď či na strop. První dva měsíce společného života byly prostě úžasné.
Autor: Petr Sobol
Čtěte také:
- Tátův blog: První sláva odškrtnuta. Emička je občánek města!
- Tátův blog: Malý pašák přebírá domácí nadvládu!
- Tátův blog: Máme doma Koukalovou nebo nového Jágra?
- Tátův blog: O pubertě, spurtech a Happy Mealech
- Tátův blog: Hurá, máme ženicha!
- Tátův blog: Přebalování a kojení, to je teda věda!
- Tátův blog: První noc v novém bytě… A hned pořádná párty!
- Tátův blog: 5 triků, kterými zaručeně uklidníme Emičku. Zkuste to taky!
- Tátův blog: Emička je naočkovaná, ale bez chloupků!
- Tátův blog: S autosedačkou vstříc novým (a dramatickým) dobrodružstvím!
- Tátův blog: Ať žijí sociální sítě. A proč je Emička jako moje tchýně?
- Tátův blog: Jeden test a dvě čárky. Být tátou je k nezaplacení
- Tátův blog: První Velikonoce ve třech. Už žádnou slivovici!
- Tátův blog: Strašák jménem hypotonie. Je třeba nastavit nový tréninkový plán!
- Tátův blog: Zvuk, který nechcete slyšet. Když „udeří“ monitor dechu
- Tátův blog: (Naše) dítě do reklamy nepatří!
- Tátův blog: Emička už zkouší, jak chutná imunologické okénko
- Tátův blog: Vzhůru za hranice. I děti však potřebují doklady!
- Tátův blog: Cestovní postýlka? Neřešitelný rébus!
- Tátův blog: A co takhle umělé mléko?!
- Tátův blog: Je třeba doladit time management. A taky „přestěhovat“ Emičku
- Tátův blog: Abrakadabra. S pitným režimem pomůže kouzelná lahev
- Tátův blog: Voláme SOS. Jak máme Emičku naučit jíst maso?
- Tátův blog: Přestup do sporťáku? Ještě nepřišel ten správný čas
- Tátův blog: Nejlepší hračky? U nás frčí igelitky a letáky z Kauflandu
- Tátův blog: Tak jsou už to konečně ty zuby?
- Tátův blog: Léto je v plném proudu. Emička už byla v Dinoparku, ZOO i v oblacích
- Tátův blog: 5 věcí, které naší Emičku zaručeně vytočí. Jak jste na tom vy?
- Tátův blog: Tři v jednom aneb týdenní izolace