_Tátův blog: Nejlepší hračky? U nás frčí igelitky a letáky z Kauflandu

Největší radost z něho má, když si ho přehodí přes hlavu. Roztáhne ruce, vydává všelijaké zvuky a je v maximálním rauchu. Tak málo stačí k dětské radosti.

Kolik má Emička hraček? Naplní s nimi jednu krabici. Více ještě nepotřebuje. Několik měsíců svoje hračky absolutně ignorovala a nějakým způsobem je začala vnímat zhruba okolo pátého měsíce.

Oball, to je věc

Ještě jako malou ji brala černobílá leporela, kterými „listovala“ ze strany stranu. Pořád frčí kousátka, z jednoho z nich si dokonce udělala kabelku a pokaždé, co se k němu dostane, si ho přehodí přes rameno. Stále oblíbenější jsou různá chrastítka. Taková rumba koule, to je teda něco. Hlavně, když s ní mává tak, že trefí všechno okolo, třeba naší nebo svoji hlavu.

Skvělou věcí je i děravý míček – oball. Může ho chytit ze všech stran, kousat a dávat do něj jazyk, nebo s ním chrastit. Že bych se měl přece jen s kým dívat na fotbal?! A samozřejmě nesmí chybět ani hračky, které vydávají různé zvuky. Upřímně, z hrací želvičky nám trochu začíná hrabat, ale mluvící a zpívající méďa nás baví všechny. Nás možná ještě více, než samotnou Emičku.

Kdybych to měl shrnout – oblíbené je zatím všechno, do čeho může kousat, co si může nějakým způsobem chytit a chrastit s tím. Nic z toho by ale v podstatě nemusela mít, stačí jí totiž jiné maličkosti…

Telefony i letáky

Emička už čapne vše, co má v dosahu. Pokud okolo sebe vidí ovladač nebo telefon, neváhá a jde do akce. Plazit se sice ještě neumí, zvládá jen couvat, cestu ke svému objektu si ale vždycky najde. A jde tomu hlava nehlava. Až to někdy vypadá, že se v ní objevují sebevražedné sklony.

Fotogalerie (8)

Taky miluje můj notebook. I když je na oko v bezpečné vzdálenosti, stačí pár chvatů a najednou je navalená na klávesnici. Ještě radši ale má, když se vrátíme z nákupů, vybalíme tašky a necháme je v jejím dosahu. Na nic nečeká, ukořistí je a začíná pořádná show.

Kouzelná plínka

Dává si je přes hlavu a prožívá pocity maximální euforie. Stejnou radost jí dělá látková plínka, kterou si hodí na sebe a čeká, až se zeptáme: „Kde je Emička?“ Potom se nám ukáže a za zvuku naší odpovědi „Tady je“ se vysmátá od ucha k uchu schová znovu.

Na pokoji nenechá ani balíčky papírových kapesníků a zvláštní pozornost věnuje studování reklamních letáků. Nejvíc u ní zatím frčí Kaufland, kterým dokáže listovat dlouhé minuty, během nichž prostuduje všechny akční nabídky.

Co říct závěrem? Hračky jsou super věc, Emičku zabaví a začínají ji rozvíjet. Ale zbytečně to nepřehánějte, někdy stačí vážně maličkost, o které ani nevíte, že ji máte doma.

Autor: Petr Sobol