_Štěně jako vánoční dárek - 5. díl
Dobrým rádcem by pro všechny rodiče, kteří uvažují o pejskovi pro svého potomka, měl být chovatel, který nejenže pejska umí správně doporučit, ale v případě potřeby ho dokáže i rozmluvit…Na dnešní otázky odpovídá chovatelka rasy výmarský ohař a stafordšírský bulteriér a poradkyně pro výcvik Petra Prokopová.
Pokud by se na vás obrátili rodiče s tím, že chtějí pejska jako vánoční dárek, co byste jim poradila?
Pejsek není rozhodně vhodný dárek k žádné příležitosti. Pokud se však celá rodina rozhodne, že psa opravdu chce, dokáže mu poskytnout vše nezbytné k jeho spokojenému a plnohodnotnému životu, potom není podstatné, zda do rodiny přijde na Vánoce, či jindy.
Pro mně jako chovatele je tedy důležité zjistit, jaké pohnutky vedou rodiče k pořízení psa, chci vědět do jakých podmínek má přijít, zda s jeho pořízením všichni souhlasí a že si zájemci o štěně uvědomují to, že štěně není plyšová hračka, ale tělíčko plné zlobivosti s ostrými zoubky.
A hlavně rodiče si musí uvědomit, že jen málo dětí bude schopných se o psa opravdu samostatně se vším všudy postarat a proto zodpovědnost vždy leží na dospělých.
Do jaké rodiny byste psa nikdy nedoporučila?
Psa bych nedoporučila, ale ani neprodala, do rodiny, kde bych věděla, že jeden z členů rodiny s tím nesouhlasí, nebo má výrazný strach ze psů. Což se může vztahovat už na štěňata!
V případě, že v rodině již jeden pes je, většinou bych spíše doporučila dalšího psa opačného pohlaví. Dále bych psa nedoporučila tam, kde jej budou považovat pouze za módní doplněk, za něco, co prostě k dobře situované rodině patří…
A už několikrát jsem neprodala štěně lidem, kteří když si přišli štěňátka prohlídnout, si na ně nechtěli sáhnout či si je pochovat.
Setkala jste se někdy na vlastní kůži s tím, že se vysněný pejsek najednou stal nechtěným?
Bohužel jsem se s tímto již setkala. V našem prvním vrhu výmarských ohařů jsme měli hned dva dny po narození štěňátek rezervaci na jednu fenečku.
Nový majitel byl u nás ještě před narozením na návštěvě, když byla štěňátka stará čtyři týdny, tak si přijeli vybrat tu "svou" vysněnou pán s dětmi, bez manželky. V sedmi mi týdnech si fenečku odvezli domů a krom dvou krátkých zpráv v rozmezí asi tří měsíců jsem o fence neměla žádné zprávy. Jaké bylo mé překvapení, když v jejích asi v deseti měsících mi volala paní, že fenku chtějí prodat a jako důvod byla, všem chovatelům známá "alergie v rodině". Neváhala jsem, a pro fenku na druhou stranu republiky vyrazila. Hned na místě mi bylo jasné v čem je problém. Fenka měla být designový doplněk drahého domu, doplněk, který ovšem nešel postavit jako trpaslík do skalky, ale který běhal, skákal, hrabal trávu, občas pošlapal kytičky.
Fenečka u nás pobyla pár dní a našli jsme jí nový milující domov. V každé smlouvě na prodej štěněte mám i z těchto důvodů formulku, že štěně odkoupím zpět, pokud by došlo k problémům.
Lidé uvažující o pejskovi by si ale všechny možná úskalí měli předem sami v sobě probrat a zvážit, zda je chtějí podstoupit.
Pokud se rodiče přeci jen rozhodnou pro pejska, podle čeho by ho měli vybírat?
Rozhodně bych se vyvarovala pořizováním starších pejsků či kříženců. Nic proti nim nemám, ale k dětem je vhodnější mít psa, který není zatížen ničím z minulosti, a ideálně se jedná o plemeno, které není lehce vzrušivé. Každý člověk má vlastní osobní požadavky, proto nelze říct, že jedno jediné plemeno je lepší než ostatní. Já mám výbornou osobní zkušenost se stafordšírským bulteriérem a jsem tím natolik ovlivněná, že si nedovedu představit lepší plemeno k dětem či do rodiny celkově. Samozřejmě to ale není pes pro každého, je to teriér a tak je potřeba k němu tak i přistupovat.
Myslíte si, že pes a děti k sobě patří?
Na tuto otázku by stačilo napsat jen velkými písmeny ANO!
Ostatně za vše mluví i to, že celkem mám v chovu šest stafordšírských bulteriérů a dva výmarské ohaře, z nichž tři stafordšírské teriéry a jednoho ohaře mám doma ke třem dětem.
Děti dost zásadním způsobem ovlivňuje vše, co je okolo nich, jsou jako houby a tak i přítomnost psa, či jiného zvířete, je bude tvarovat. Dítě zjistí, že zvířátka nejsou hračky, že se jim nesmí ubližovat a že mají své potřeby. Prostě pochopí spoustu důležitých životních pravd. Navíc si většinou dokážou se zvířaty vytvořit intenzivní vztah, který z nich dokáže udělat lepší lidi. Vždyť dítě vyrůstající se psem chápe nejen zábavu, kterou mu přítomnost psa nabízí, ale uvědomuje si také povinnosti a závazky.
A v neposlední řadě přijímá i onen životní kolotoč, že něco přijde a odejde.
Dítě vyrůstající se psem chápe nejen zábavu, kterou mu přítomnost psa nabízí, ale uvědomuje si také povinnosti a závazky.
Foto: Moravia Lord (2)
Čtěte také: