_Roste vaše dítě správně?

Nejintenzivněji rosteme první dva roky života

V okamžiku vzniku nového života má budoucí lidský jedinec rozměr jedné zárodečné buňky, vajíčka oplodněného spermií. Po devíti měsících nitroděložního vývoje měří donošený novorozenec kolem 50 cm. Za dalších 18 let u nás dosáhne mladý muž tělesné výšky
v průměru 180,2 cm a mladá žena 167,3 cm (údaje z VI. celostátního antropologického výzkumu dětí a mládeže, 2001). Tělesný růst je zákonitý a přísně řízený děj. Člověk roste
ve srovnání s jinými druhy živočichů poměrně pomalu. Zatímco u většiny savců následuje
po období rychlého růstu po narození hned pubertální výšvih a pohlavní zralost, u člověka
je mezi tato dvě období rychlého růstu vloženo dlouhé a poměrně klidné dětství, skutečné specifikum člověka. 

První dva roky života

Velmi rychlý růst probíhá v nitroděložním životě a pokračuje první dva roky po narození. Do 2 let věku zaujme zdravé dítě svojí výškou v růstovém grafu místo, které je dáno vlohou získanou od rodičů. Ve stejném pásmu růstového grafu pak roste během dětství a po možném kratším výkyvu v pubertě toto pásmo určí jeho dospělou výšku. V prvním roce života vyroste zdravé dítě o 23 cm (přibližně o polovinu porodní délky), ve druhém roce o dalších 12 cm (přibližně o polovinu přírůstku prvního roku). Při druhých narozeninách dosáhne asi poloviny své budoucí dospělé výšky.
Od druhých narozenin do začátku puberty trvá dětské růstové období. Rychlost růstu mírně klesá ze 7,5 cm/rok (ve 3 letech) až na 5 cm/rok (v posledním roce před nástupem pubertálního růstového výšvihu).

Dívky rostou do patnácti let
Chlapci do sedmnácti

Pubertální růstové období trvá 4–5 let, začíná o rok dříve u dívek (v průměru v 10,5 letech) než u chlapců (v průměru v 11,5 letech). Růstová rychlost postupně stoupá a vrcholí v roce před dosažením plné pohlavní zralosti (první menstruací u dívek, první ejakulací u chlapců). V roce s nejvyšší pubertální růstovou rychlostí vyroste dívka v průměru 9 cm/rok, chlapec 10,3 cm/rok. Poté růstová rychlost klesá. Růst končí u dívek v průměru v 15 letech, u chlapců v 17 letech.
Určitá forma tělesného zrání pokračuje i v dalších letech. Do 20 let u žen a 25 let u mužů pokračuje budování vrcholné kostní a zejména u mužů také svalové hmoty. Po skončení této vývojové fáze již nelze kostní ani svalovou hmotu zvýšit nad dosažené maximum, lze pouze do různé míry zastavit či zpomalit její pozvolný úbytek ve středním a starším věku.

Když dítě přestane růst

Porucha růstu dítěte může mít různé příčiny. Některé jsou přechodné a mohou se samovolně upravit, jiné je nutné příznivě ovlivnit léčbou. Mezi ně patří určité genetické poruchy, nedostatek růstového hormonu, důsledky nitroděložního opoždění růstu plodu, celková onemocnění (nemoci ledvin nebo srdce, nutriční problémy aj.) nebo pozdní následky léčení jistých nádorů. V některých případech může být dítě zdravé a malé bez patrného důvodu (idiopatická malá postava). Jednou z důležitých příčin poruchy růstu je absence růstového hormonu, který růst kontroluje. 
Růstový hormon má důležité účinky na růst celého těla, podporuje růst kostí do délky, pomáhá budovat svalstvo, ukládat minerální látky do kostí, a tím zvyšovat jejich pevnost, snižovat obsah tělesného tuku a přeměňovat ho na energii. Produkci růstového hormonu mají na starosti dvě žlázy na spodině mozku, které spolupracují. Podvěsek mozkový (hypofýza) produkuje růstový hormon, k jehož tvorbě a výdeji do krve dostává signály z hypotalamu. Během dne tělo produkuje proměnlivá množství růstového hormonu, k jeho největšímu uvolňování dochází v noci během nejhlubší fáze spánku, když se tělo zotavuje z celodenní únavy. Proto se léčba růstovým hormonem aplikuje večer, těsně před ulehnutím.
Růstový hormon byl v klinické praxi poprvé použit před 60 lety. Tehdy šlo o extrakt
z lidských hypofýz. Před 30 lety byl poprvé uveden na trh autentický biosyntetický růstový hormon, který je možné vyrábět v množství podle skutečné potřeby, což umožnilo zkoumat nové oblasti jeho využití. V současné době je léčba růstovým hormonem schválena v Evropě pro sedm indikačních oblastí, šest pediatrických a jednu v dospělosti. V roce 2016 bylo
v České republice léčeno růstovým hormonem 2058 dětí a dospívajících. Denní aplikaci růstového hormonu může velmi usnadnit moderní elektronický, inteligentní aplikátor, přesně monitorující léčbu k dosažení ještě lepších výsledků. Vývoj také směřuje ke vzniku molekuly s pomalým vstřebáváním a optimálně zachovanou účinností při aplikaci nanejvýš jednou týdně. Přes řadu překážek je již několik molekul ve fázi klinického zkoušení.

Proč jsme vyšší než naši předci

Naši předchůdci žijící před 50 000 lety byli lovci-sběrači. Zřejmě vypadali podobně jako my. Kosterní nálezy ukazují, že se nám podobali i výškou. Jejich jídelníček byl rozmanitý
a množství stravy přiměřené. Jako lovci-sběrači žili naši předkové po 99 % naší evoluční historie. Proměna nastala před 10 000 lety, kdy se lidé usadili jako zemědělci, patrně z důvodu nárůstu počtu obyvatel. Pro zdravotní stav to mělo nepříznivé důsledky. Na území dnešního Turecka, kde došlo k této změně nejdříve, dorůstali muži-lovci výšky 178 cm
a jejich ženy 167,5 cm. Po přechodu na zemědělství výška postupně klesla až na 160 cm
u mužů a 155 cm u žen, tedy o 12–18 cm. Závislost na obilí totiž vedla k jednostranné výživě a k opakovaným obdobím hladu, tzn. k periodické podvýživě. Vyšší hustota osídlení výrazně zvýšila riziko infekčních nemocí, vedla k expozici epidemií a kontaminované vodě.
V dalších historických epochách přispěl ke zhoršení zdravotního stavu život v městských komunitách. Podrobné demografické údaje jsou k dispozici z Anglie minulých staletí.
V roce 1662 se jen jedno ze čtyř dětí narozených v Londýně dožilo věku 26 let a pouze 6 % dosáhlo věku 56 let. V roce 1840 bylo 5 % obyvatel Londýna starších 60 let, 35 % bylo
ve věku do 15 let a 50 % zemřelo před 21. narozeninami. V průmyslových městech severní Anglie se ve stejné době jen polovina dětí dožila 12 let. Důsledky strádání byly zjevné.
V roce 1870 pracující muži ve věku 20–50 let v Bristolu měřili průměrně 167 cm a měli index tělesné hmotnosti (BMI) 21,7. V roce 1880 byly děti bohatých o 10 cm vyšší a o 3,2 kg těžší než děti chudých. Mezi chudými byla častá chudokrevnost, křivice a tuberkulóza, v jejich jídelníčku téměř chybělo maso, zelenina a ovoce.
Postupného nárůstu dospělé tělesné výšky, vyšší růstové rychlosti v dětství a posunu puberty do nižšího věku si začali pediatři a antropologové všímat od první poloviny 20. století.
Tento jev označili jako sekulární akceleraci tělesného růstu. Měla dva předpoklady – zásadní zlepšení výživy z hlediska obsahu energie, živočišných bílkovin a dalších složek
(vápník, železo, vitamin D, jód) a praktické vyřešení infekčních nemocí na úrovni celých populací díky antibiotikům a očkování. Přídatný vliv mohly mít příznivé faktory stoupající socioekonomické úrovně.
Západní svět prožívá v posledních několika desetiletích revoluci blahobytu a zdraví,
která umožňuje využít většinu našeho genetického potenciálu pro růst i pro délku života. Poprvé v historii člověk právem očekává, že přežije svoje 70. narozeniny. Rosteme rychleji, dosahujeme pohlavní zralosti o 3–4 roky dříve než naši praprarodiče, změnily se naše tělesné proporce (nohy vyrostou relativně více než trup a ruce). V současné době je zdravotní stav dětských populací ve vyspělých zemích stabilizovaný a blíží se optimu. Proto se už neočekává další významné urychlení růstu, dospívání ani změny dospělé výšky.

Zdroj: prof. MUDr. Jan Lebl, CSc., FCMA
Pediatrická klinika 2. LF UK a FN Motol Praha
20. září 2017