Většina rodičů se obává okamžiku, kdy je jejich dítě odesláno na vyšetření na neurologii obává. Jenže není čeho, neurologie je lékařským oborem, který pomáhá. Seznamte se a přestaňte věřit pověrám.
Před dvaceti lety se neurologie, psychologie i psychiatrie nějakým záhadným způsobem dostala v podvědomí lidí do jednoho pytle. Ještě moje babička před lety tvrdila, že na neurologii nepůjde, protože by tam z ní blázna udělali. Sice netuším, jak k tomu dospěla, ale s hrůzou jsem zjistila, že podobné povědomí o tomto medicínském oboru přetrvává dodnes. Jako mámu tří dětí mě poměrně dokáže vytočit podobné nepředložené tvrzení, takže jsem si vše o dětské neurologii, která mě právě s ohledem na děti momentálně zajímá nejvíc, nechala vysvětlit odborníky.
A tady je resumé
V současné době dětská neurologie řeší a léčí řadu onemocnění. Mezi ně patří ADHD syndrom, bolesti hlavy, poruchy chování, poruchy spánku, neklidné a úzkostné chování. Tyto obtíže jsou psychosomatického původu a ukazují na přetížení dětí a jejich rodičů na nezdravý způsob života.
MUDr. Jana Molínová, která má právě dětskou neurologii, jako svou specializaci vysvětluje: „Dětská neurologie je obor, který se zabývá a léčí onemocnění nervového systému např. bolesti hlavy, epilepsii, poruchy hybného aparátu, opoždění psychomotorického vývoje, ADHD, nádory aj.“
Neurologii navíc potřebují pro svůj zdárný vývoj také nedonošenci. Jak vysvětluje lékařka: „Sledování nedonošených dětí je jednak preventivní, nejvíce zaměřené na psychomotorický vývoj. Další sledování je léčebné, kdy nedonošené děti mají neurologické onemocnění/ krvácení do CNS, Epi záchvaty, Hydrocephalus nebo DMO- dětskou mozkovou obrnu.“
Neurolog ovšem nepřistupuje k diagnostice sám, ale spolupracuje s mnoha lékaři různých odborností oční, ortopedie., fysioterapie ,kardiologie, pediatrie. A teprve na základě odborných konzilií stanovuje finální diagnózu podloženou i dalšími názory lékařských kolegů. V pozdějším věku pacienta se může vyskytnout spolupráce s psychology a i s psychiatry – ovšem není to nezbytně nutné.
Nedonošenci pod drobnohledem
Jak vysvětluje dále Molínová: „Sledování nedonošených dětí je zpravidla do 2 let a při závažné poruše stále. Zpravidla do 2 let dítě chodí a začíná mluvit. Nejčastější důvod návštěvy je opoždění motorického a psychického vývoje, jindy neklid, pláč, který je obtížně vysvětlitelný. Pomáháme různě: někdy stačí popovídání, neurologické vyšetření a podrobný rozbor obtíží. V terapii doporučuji např. změnu denního režimu, vysvětluji specifický vývoj nedonošených dětí, nebo doporučuji relaxační polohy, rehabilitaci…. Často pomáhá, když se maminka vypovídá ze svých strachů, jak se bude miminko vyvíjet, zda bude dobrá a podporující máma atd. Vždy je přístup individuální."
Zdroj: Shutterstock.com
Práce s dětmi je podle lékařky radostná a něžná. Děti jsou upřímné a srozumitelně emočně komunikují. A při vyléčení jejich starostí jsou radostné. Práce jí proto opravdu těší a přináší velké vnitřní obohacení. Dodává: „Dětskou neurologii jsem začala dělat na klinice, kde jsme měli oddělení nedonošených dětí. Práce s nimi se mi líbí pro komplexnost a hledání souvislostí. Často žasnu nad velkou vitalitou a schopností nedonošenců dohonit vývoj v relativně krátkém čase.“
Stále ještě máte obavy?
Autor: Klára Kotábová
MUDr. Markéta Geleneky
je odborníkem na problematiku klinické toxoplasmózy. Působí jako konzultant v této oblasti na Infekční klinice FN Na Bulovce Praha. Zaměřuje se především na diagnostiku a léčbu vrozené toxoplasmózy, a to u těhotných pacientek i novorozenců. Věnuje se pravidelné přednáškové a publikační činnosti. Bližší informace o jejích aktivitách klikni zde
