_Můžete být sebelepší rodič. Když ale přijde meningokok, může být všechno marné

Každá mince má dvě strany. Totéž platí o původci invazivních meningokokových onemocnění (IMO), bakterii Neisseria meningitidis. Zatímco u některých lidí je výsledkem jejího usazení v horních cestách dýchacích stimulace imunitního systému a následná vyšší odolnost organismu proti těmto nemocem, u jiných naopak nevyzpytatelná bakterie způsobuje velmi vážné stavy. Jaká reakce nastane, se bohužel nedá předvídat. Proč bakterie u někoho jen přebývá a u jiného vyvolá život ohrožující onemocnění, na to zatím moderní medicína nezná odpověď. 

Jisté je, že meningokoky kolonizují nosohltany mnoha lidí. Podíl nosičů se u adolescentů a mladých dospělých pohybuje kolem 10 procent. Takzvané bezpříznakové nosičství meningokoku je tedy relativně běžné a nosiči bakterie zpravidla neonemocní. Mohou se ale stát zdrojem nákazy pro ostatní a zvlášť pro malé děti. Riziko přenosu bakterie je v případě přímého kontaktu s přenašečem až 800krát vyšší.

Případů onemocnění jsou u nás každoročně zaznamenány desítky. Může se tedy zdát, že IMO nejsou příliš častá. Přesto ale není radno toto nebezpečí podceňovat. Zejména proto, že počáteční příznaky se rozlišují jen velmi těžko a rozvinutá IMO mívají rychlý a zpravidla velmi závažný průběh. 

Naučte se rozpoznat příznaky IMO

Meningokok může způsobovat meningitidu (zánět mozkových blan) nebo sepsi, tedy otravu krve. Případně může dojít ke kombinaci obojího. Pacienti jsou ve všech případech vystaveni vysokému riziku a o jejich zdraví a často i životě rozhoduje rychlost, s jakou je jim nasazena odpovídající léčba. K tomu bohužel nemusí dojít včas, protože ani pro lékaře není v prvních chvílích snadné odlišit počáteční příznaky IMO od jiných běžných nemocí. 

Mezi nejčastější příznaky patří vyšší teplota, únava, bolesti svalů a kloubů, citlivost na světlo či strnutí šíje. Ty ovšem často připomínají chřipku, u nejmenších dětí pak mohou odpovídat například růstu prvních zubů. U každého člověka se navíc objevuje trochu jiná kombinace příznaků s různou intenzitou, kvůli čemuž pak snadněji dochází k podcenění situace. 

Průběh nákazy je až překvapivě rychlý. Na to, aby meningokok napadl mozek, přivodil otravu krve a v nejhorším případě i smrt, stačí jen několik desítek hodin. Proto je důležité včasné rozpoznání tohoto onemocnění. Zejména rodiče malých dětí by proto měli přikládat větší důležitost i atypickým a nespecifickým příznakům IMO – průjmům a horečkám. V každém případě se nevyplácí možnost propuknutí meningitidy podceňovat a vždy raději vyhledat lékaře.

Jeden z deseti pacientů zemře

Onemocnění bakterií Neisseria meningitidis, jakkoli je závažné, je léčitelné širokým spektrem antibiotik. Léčba ale musí být zahájena nejpozději v řádu hodin a není vůbec lehká. Nezřídka je nutné nasadit i umělou plicní ventilaci a připojit pacienta na dialýzu, protože nemocným často selhávají plíce, ledviny i další orgány. Odehrává se tedy na jednotkách intenzivní péče a přibližně jeden z deseti nemocných bohužel zemře i při odpovídající léčbě. Takto zákeřný může meningokok být. 

Onemocnění se nezřídka nepodaří vyléčit úplně bez následků. Lidé, kteří prodělali IMO, mohou mít poškozený zrak, sluch, srdce i mozkové funkce. Kvůli nedokrvování a následnému odumírání tkání přicházejí o prsty i větší části rukou či nohou. Hrozí jim rozvoj epilepsie a další nepříjemné zdravotní a psychické následky. 

Případů onemocnění přibylo, neriskujte

IMO patří mezi nejrychleji smrtící infekční choroby na světě. V České republice bylo podle dat Státního zdravotního ústavu v roce 2016 zjištěno 47 případů meningokokových onemocnění, o rok později číslo vzrostlo na 68. V minulém roce obrátila nemoc život vzhůru nohama 56 rodinám. Rodiče bohužel často spoléhají na to, že nemoc v invazivní formě propuká jen u malé části populace. 

Nejúčinnější prevencí je očkování. Protože mají invazivní meningokoková onemocnění nejvyšší incidenci v prvním roce života dítěte, doporučuje Česká vakcinologická společnost očkování proti nim již ve věku od 2 měsíců. Aplikace první dávky se upřednostňuje v průběhu prvního půlroku života, kdy je možné očkování proti meningokoku pohodlně zařadit do očkovacího kalendáře.

Vakcínu Bexsero je od minulého roku možné očkovat podle nového očkovacího schématu 2+1. Díky tomu se nabízí vyšší flexibilita pro načasování v rámci celkového očkovacího kalendáře kojence, snižuje se počet návštěv nutných k očkování a v neposlední řadě rodiče díky vysazení jedné dávky ušetří téměř tři tisíce korun. Očkování se tak stává dostupnější i pro ty, kteří si ho dříve nemohli dovolit. Podle odborníků je smutné, že někteří lidé očkování stále podceňují a jiní dokonce odmítají. Očkování je totiž nejúčinnější preventivní metodou, patří k nejvýznamnějším objevům v historii medicíny a zachránilo už stovky milionů životů. Mnohé nemoci se dnes nevyskytují právě proto, že se proti nim očkuje. Čím větší je proočkovanost, tím menší existuje riziko nákazy. V Česku si ji musí zájemci hradit z vlastních zdrojů, ale vakcína je u nás k dostání, což není automatické. Takovéto privilegium mají jen asi 3 desítky zemí na světě. Například sousední Slovensko na tomto seznamu není. 

Stoprocentní účinnost neexistuje

Žádná vakcína není stoprocentně účinná a bezpečná. Studie nicméně dokazují, že u očkovaných dětí se nezvyšuje riziko jiných infekcí. Pravdou je, že bychom při podání všech dětských očkování najednou „zaměstnali“ pouze zlomek procenta kapacity dětského imunitního systému. Očkovací látky pro povinná očkování obsahují v součtu zhruba jen 50 antigenů, což je ve srovnání s vystavením více než milionu antigenů v rámci kolonizace střevního a genitálního traktu mikroorganismy po narození prakticky zanedbatelné. 

Někdy bývá velmi náročné obhájit pozitivní přínos a doporučovat i nepovinná očkování. Lidé by si ale měli uvědomit, že prevence je důležitou součástí každého oboru medicíny. Ochrana očkováním může pomoci zachránit život nebo zachovat jeho kvalitu. Výskyt IMO se na první pohled může zdát velmi nízký. O co je však meningokokové onemocnění vzácnější, o to je nebezpečnější.

Autor: redakce