_Máma na čtvrtou: Jak na postýlku

První dítě jsem po každém nočním kojení (budil se mi po hodině) důsledně vracela do dřevěné postýlky s ohrádkou se zvýšenou polohou lůžka. Kdybych si ho byla nechala vedle sebe v posteli, nemusely to odnést záda a třeba bych i pak rychleji znovu usnula. Uspávání se s věkem dítěte prodlužovalo a prodlužovalo do doby, než se mu narodila sestra. Do té doby se mi budil 7x za noc. Bylo mu 2,5 a narozením sourozence jako když utne, začal spát celou noc.

Do té doby to byl nespavec, na kterého nefungovala autosedačka, kolébka, kočárek, šátek i nosítko. Uklidnil se jen na rukách, ale ani tak nespal. Zda by spal lépe vedle mne v posteli se už nedozvím, ale myslím, že bych z toho vstávání a přemísťování dítěte nebyla tak urvaná.

Sestru jsem po narození měla v houpací kolébce. Tam usínala krásně. Když z ní ve třech měsících vyrostla, přesunula jsem ji do klasické dřevěné postýlky s ohrádkou. Usínala sama. V noci se mi budila, ale jakmile jsem ji vložila do nosítka, znovu usnula. Nosítko jsem měla Ergobaby ve sportovní verzi s pevnějšími a delšími popruhy. Byl to zázrak. Fungovalo k utišení holčičky ve dne v noci.  Nosítko mi přišlo pohodlnější než se vázat do šátku. Věřím, že když už má člověk vázání dítěte do šátku v ruce, jde to jedna dvě a asi to není až takový rozdíl vůči ergonomickému nosítku. Fakt je, že nosítko jsem nacvakla, vycvakla a pohodlně odložila. Vymotávat se z objemnějšího šátku a pak řešit kam s ním... Navíc jsem si byla jistá, že nosítko drží dítě ve správné poloze, že ho nemorduji ve špatně uvázaném šátku. Vyzkoušela jsem, jaký je to pocit mít dobře uvázaný šátek a musím říct, že je to velice příjemné pro oba zúčastněné. Jen, jak už jsem se zmiňovala, je pro mne praktičtější nosítko.

Také jsem si pořídila hacku, hojdavak, chcete-li. To je závěsný textilní vak. Visí na pružině a houpáte ho vertikálním pohybem. Dobře poslouží jako přenosná postýlka kamkoliv, kde se najde něco, na co ji lze zavěsit. Brávala jsem ho k vodě se třetím dítětem. Holčička v něm být nechtěla a u prvního dítěte jsem nevěděla, že se něco takového šije.

Třetí dítě jsem si z pohodlnosti nechala u sebe v posteli. Měla jsem přiraženou nejprve kolébku, posléze dřevěnou postýlku k posteli, ale když se mi kluk budil častěji, nechávala jsem si ho vedle sebe. Přišla jsem na to, že když se v noci neposadím a nepřendávám dítě z postele do postýlky, rychleji pak usnu. Budí se mi dodnes, sem tam v noci přijde, sem tam za ním chodím do jeho pokojíčku já. Jak jsem si malovala, že bude spát celou noc, až se mu narodí sestřička, tak se nestalo. Je mu 2,5, sestřičce půl roku a budí se mi na střídačku celou noc. Přes den jsem ho sem tam uspala v hojdavaku. Tam se mu líbilo do doby, než se začal sám převracet a nadzvedávat.

Malou jsem už do kolébky nedávala. Pořídila jsem jí rovnou textilní cestovní postýlku, která disponuje jednou odepínací stranou na zip. Odepnutou částí jsem si postýlku přirazila ke své posteli. Výhodou této postýlky je, že její dno lze polohovat a téměř libovolně zvyšovat, takže se dá dosáhnout toho, že matrace dětské postýlky je ve výšce matrace rodičovské postele. Dítě pak nemusíte tak namáhavě zvedat. Polohování dna postýlky pomůže, když má dítě rýmu a mělo by spát ve zvýšené poloze. Klasickou dřevěnou postýlku jsem podkládala různorodou literaturou, což činilo postýlku dost nestabilní. Podložit dítě polštářem mi nikdy moc nefungovalo. Děti se většinou z polštáře nějakým způsobem sesunuly.

Hojdavak u mého nejmladšího dítěte evidentně pomáhal při kolikách. Nesmělo se ale přestat houpat. Bohužel to nejde jinak, než u hojdavaku stát. Takhle se nás u něj jeden večer na dovolené střídalo průběžně asi deset. Kdo šel zrovna kolem, houpal. Kdo zrovna nebyl na řadě u kulečníku, kde jsem ho měla zavěšený na trámu krovu, houpal. Dokud se houpalo, malá spala. Ten večer tam vznikaly obavy z toho, co se stane, až ji přeneseme do postele... Nestalo se nic významného. Budila se jako vždycky po hodině na kojení. A pak zase spala.

Fotogalerie (11)

Usínání v noci, za tmy, kdy děti nic nerozptylovalo celkem šlo. Jak ale uspat dítě přes den?

Na jedno z mých čtyř dětí fungovalo překrýt velkou látkovou plenou stříšku kočárku tak, aby dítě koukalo do pleny a nic ho nerozptylovalo. A pak vozit a vozit a radši nezastavovat. Na dvě ze čtyř platila autosedačka. Na jedno houpátko na baterky. Bez vibrací. Ale až v okamžiku, kdy už bylo unavené a stačilo mu dívat se na pohupující se zvířátka zavěšená na hrazdičku houpátka. Na žádné dítě nefungoval ani na upokojení, odvedení pozornosti ani na uspání kolotoč nad postýlkou. Všechny děti bavilo zpívání před spaním. Prosím nezaměňovat „bavilo“ s „fungovalo na uspání“. Leckdy děti vytuhly v polohovací židličce v kuchyni pouhým pozorováním dění kolem. Nebo únavou po jídle.

Když se mne někdo ptá, co si má pro dítě pořídit, vždycky říkám: „Chce to vyzkoušet. Nikdy nevíš, co bude fungovat zrovna na Tvoje dítě.“ A to se týká úplně všeho.  Nejen postýlky. 

A kam ukládáte ke spánku své děti vy? Co pomáhá u vás? Kde všude vám děti usnuly?

Autor: Irena Svobodová