Transfuze krve patří k častým lékařským výkonům. Bývá součástí operací a dostávají ji i lidé, kteří kvůli úrazu přišli o velké množství svojí krve. Transfuze je však i součástí péče o ještě nenarozené děti. To v případě, jsou ohroženy na životě těžkou chudokrevností u tzv. Rh inkompatibility, kdy dítě zdědí pozitivitu Rh po otci a Rh negativní matka vytváří protilátky.
V lidské medicíně rozlišujeme čtyři krevní skupiny a to skupinu A, B, AB a 0. Kromě toho ale rozlišujeme i tzv. Rh faktor. Ten určuje to, zda červené krvinky na svém povrchu nesou, či nenesou látky bílkovinné povahy, tzv. antigeny. V lékařské terminologii se tento jev označuje jako Rh+ (Rh pozitivní) či Rh- (Rh negativní). A právě v tom může být problém. „Krevní skupinu a Rh faktor každé dítě dědí po svých rodičích. Zdědit může po jednom rodiči skupinu i Rh faktor, ale běžně se stává, že po jednom rodiči zdědí skupinu a po druhém faktor,“ vysvětluje profesor MUDr. Pavel Calda, porodník ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. A právě v tom může být problém. Zatímco rozdílná krevní skupina matky a dítěte žádné zdravotní riziko nepředstavuje, rozdílný Rh faktor může způsobit značné komplikace. „Potíž vzniká tehdy, má-li matka Rh faktor negativní a dítě pozitivní po svém otci. Zatímco u prvního těhotenství, kdy má žena a dítě nesouhlasný faktor, obvykle potíže nebývají, tak s každým dalším těhotenstvím riziko poškození plodu stoupá. U ještě nenarozeného dítěte tak může dojít k rozvoji chudokrevnosti, vážnému poškození mozku, poškození tělesných orgánů, ve výjimečných případech i ke smrti,“ doplňuje lékař.
Tenkou jehlou do pupečníku
Možností, jak zabránit poškození plodu, je více. V poporodní péči běžně dochází k tomu, že se ženám s Rh-, kterým se narodí dítě s Rh+, aplikuje protilátka tzv. anti-D globulin. Ta zablokuje tvorbu protilátek a tím dochází k ochraně plodu při dalším těhotenství. Péče se samozřejmě týká i dítěte v právě probíhajícím těhotenství. „Maminkám s RH- je několikrát za těhotenství odebrána krev a sledujeme množství protilátek v ní. Sledujeme i plod, pomocí ultrazvuku hodnotíme jeho vývoj a to, jak v děloze prospívá a na základě měření rychlosti toku krve v mozku sledujeme, zda není ohrožen chudokrevností. Čím rychleji krev protéká, tím méně má dítě červených krvinek, které přenášejí kyslík, tím vázne přenos kyslíku ke tkáním a miminko je tím pádem ohroženo,“ vysvětluje profesor Calda.
Pokud se rozvine závažná chudokrevnost, přichází na řadu transfuze krve plodu. Jak výkon zachraňující život ještě nenarozeného dítěte probíhá? „Přes břišní stěnu maminky tenkou dvanáct centimetrů dlouhou jehlou pod ultrazvukovou kontrolou napíchneme pupečník a do něj podáme transfuzi dárcovské krve. Ta se tak v rámci krevního oběhu přirozeně dostane do těla nenarozeného miminka. Dodané červené krvinky tak dítě zachrání,“ popisuje lékař.
Transfuzi krve přes pupečník je v případě nutnosti možné opakovat. „První transfuzi můžeme dávat kolem dvacátého týdne těhotenství, poslední ve třicátém čtvrtém týdnu. V nejzávažnějších případech se těhotenství musí ukončit o něco dříve, obvykle po 35. týdnu těhotenství. V tu dobu je už miminko dost vyzrálé na to, aby zvládlo poporodní adaptaci,“ vysvětluje profesor Calda. Transfuzi krve přes pupečník v České republice ročně potřebuje několik desítek ještě nenarozených dětí.
Profesor Pavel Calda pracuje na 1. lékařské fakultě a v porodnici u Apolináře. Má za sebou několik tisíc odvedených porodů, pečuje o těhotné a zabývá se ultrazvukovou diagnostikou, jak v těhotenství, tak gynekologii. Je autorem několika knih z oboru porodnictví a gynekologie, publikuje v zahraničí i doma. Kompletní informace o jeho aktivitách jsou na webu www.gynekologporodnik.cz
