Ne všechny neplynulosti samozřejmě značí řečovou vadu. Některé pauzy v řečovém projevu vznikají z důvodu obtížné výslovnosti, toho, že nám takzvaně dojde dech, či jednoduše zapomeneme, co jsme vlastně chtěli říct. Nad souborem takových omylů se pak společně bavíme při silvestrovských sestřizích v televizi. Ne všechny záseky jsou však tak úsměvné.
Koktavost, to je klonování slabik i nekontrolovatelná pauza v řeči
Koktavost patří z logopedického hlediska mezi tzv. narušení komunikační schopnosti, konkrétně její plynulosti. Podle definice jednoho z nejuznávanějších odborníků na řečové poruchy profesora Viktora Lechty se koktavost projevuje „charakteristickými nedobrovolnými a nekontrolovatelnými pauzami, narušujícími plynulost procesu mluvení.“ V praxi to znamená, že člověk s koktavostí při řeči klonuje některé slabiky nebo se před vyslovením shluku hlásek zasekne a i přes velkou námahu nemůže pokračovat.
Takové nedobrovolné pauzy mohou balbutikům způsobit nejednu nepříjemnost. Na tom, co je příčinou vzniku vady, se odborníci dosud neshodli. Přesvědčivě se však podařilo vyvrátit různé zažité teorie o koktajících přeučených levácích či bilingvních dětech. Obecně panuje názor, že budoucí balbutik má ke koktání určité předpoklady a ty se v řečovou poruchu promění až při kontaktem s určitým „spouštěčem“. Právě odtud asi teorie o dětech, které se vyděsí natolik, že začnou koktat, vznikají.
Koktavost se rozvinout nemusí
S koktavostí se setkáváme u lidí všech věkových kategorií. První příznaky se zpravidla objevují před čtvrtým rokem dítěte. To, jestli se porucha rozvine až do své chronické fáze, se ukazuje až s přibývajícím věkem. Obecně platí, že zatímco je počet dětí s příznaky koktavosti vyrovnaný, 80 % dospělých balbutiků jsou muži.
Dítě, u kterého se koktavost začíná projevovat, si většinou žádné změny nepovšimne. Na jeho projevu však může nejbližší okolí pozorovat jisté prvky námahy či nervozity. V první fázi se koktavost projevuje občasným opakováním určitých slabik, zatím bez nápadnějších pauz. Podle výzkumů je právě toto ideální doba pro návštěvu logopeda, který se snaží zabránit fixaci poruchy a odstranit námahu, která řeč dítěte provází. To se děje pomocí nejrůznějších uvolňovacích metod a procvičování artikulačního ústrojí.
Zdroj: Shutterstock.com
Při fixaci se porucha může dostat až do chronické fáze, kdy se balbutik obává toho, že se při mluvení zasekne. Bojí se tedy mluvit, a právě tento strach skutečné záseky opravdu podporuje. Člověk s koktavostí se pak dostává do začarovaného kruhu. Chronická fáze koktavosti se projevuje až u dospívajících a dospělých a podle nich samotných je nejlepší obranou sdílení pocitů s ostatními, kteří mají podobnou zkušenost, a přijetí své poruchy. Tento postoj přispěje k odbourání toho nejhoršího. Nejdůležitějším předpokladem pro převzetí kontroly nad poruchou je totiž především psychická pohoda.
Autor: Michaela Hunalová,
autorka vystudovala bohemistiku a obecnou lingvistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy
Mgr. Petr Šobra 
