_Kapavka a její odolná bakterie

Kapavka je nejčastější pohlavní chorobou, která se u nás vyskytuje. Ročně je diagnostikováno až 1300 nových onemocnění. Podle odborníků jsou však tyto evidované případy jen špičkou ledovce. Většina nakažených se totiž snaží problém vyřešit samoléčbou, k lékaři jde jen část z nich.

Kapavku způsobují bakterie Neisseria

Původcem nákazy je bakterie Neisseria gonorrhoaea, která je za běžných podmínek citlivá na léčbu antibiotiky. „V minulosti se kapavka úspěšně léčila především antibiotiky penicilinové řady, v současnosti je lékem první volby cefalosporin, případně tetracyklin. To však platí v případech, kdy nejde o zmutovanou bakterii,“ vysvětluje MUDr. Monika Arenbergerová z Dermatovenerologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze.
U Neisserie, která vůči běžně podávaným antibiotikům získala odolnost, je to jiné. Přestože zpráva o jejím výskytu pocházela z Asie, není Česko postaveno mimo tento problém. „Nevím sice, zda jde o stejnou mutaci, ale rezistentní bakterie byly laboratorně potvrzeny i u našich pacientů,“ dodává MUDr. Arenbergerová.
Pokud se prokáže, že nemoc způsobila rezistentní bakterie, je léčba náročnější a vyžaduje spolupráci s antibiotickým centrem, které zjišťuje, na který typ antibiotik je bakterie citlivá. „V některých případech může laboratoř vyhodnotit i nutnost nasazení kombinace více druhů antibiotik,“ dodává Monika Arenbergerová.

Jak bakterie získá odolnost

Výskyt rezistentních bakteriálních kmenů (nejen těch, které způsobují kapavku, ale i druhů způsobujících jiná bakteriální onemocnění) není nijak výjimečný a čas od času se někde objeví. Podle lékařů je příčinou mutace a vzniku rezistence zejména nadužívání antibiotik, jejich předepisování tzv. naslepo, bez předchozí laboratorní analýzy, která by určila, na kterou účinnou látku je bakterie citlivá a špatné užívání antibiotik. „K rezistenci došlo hlavně proto, že se nakažení snažili kapavku léčit bez návštěvy lékaře- samoléčbou. Tím pádem volili špatná antibiotika, která neužívali ve správných dávkách a po dostatečně dlouhou dobu. Někteří lidé si dokonce antibiotika různě shání a užívají preventivně před rizikovým pohlavním stykem s tím, že se tak chtějí ochránit před nákazou, i to je velká chyba,“ dodává lékařka.

Jak se chránit

Možnost, jak se bránit přenosu kapavky je jediná, nestřídat sexuální partnery a při sexu používat bariérovou antikoncepci – tzn. prezervativ.
„Přenos kapavky mezi dospělými jedinci je možný pouze pohlavním stykem s nakaženým partnerem. Jinou cestou k přenosu dojít nemůže. Z pohledu nákazy rezistentní bakterií jsou rizikovější skupinou lidé, kteří se vydávají za sexuální turistikou do zemí Asie, homosexuálové a lidé pohybující se v pornografickém průmyslu,“ upřesňuje MUDr. Monika Arenbergerová.
Druhým možným přenosem kapavky je nákaza z nemocné matky na její narozené dítě. V tomto případě může dojít k přenosu dítěte během průchodu porodními cestami. Tomu se v ČR předchází ihned v porodnici ošetřením všech novorozeňat očními kapkami Ophtalmo septonexem.

Nejčastější projevy kapavky

Kapavka muže a ženy se svým průběhem liší.
Přední kapavka muže
se objevuje 3-5 dní po rizikovém styku a vyznačuje se pálením v močové trubici, jejím zčervenáním a zduřením, k těmto potížím se přidává i výtok z močové trubice. Ten bývá nejprve hlenovitý, následně hnisavý.
Zadní kapavka vzniká z neléčené kapavky přední.
Mezi příznaky patří zintenzívnění pálení, nutkavý pocit na močení či bolest při erekci. V této fázi onemocnění je zasažena nejen močová trubice, ale i semenné váčky, chámovod, nadvarlata a prostata.
Neléčená kapavka může vést až ke sterilitě muže.
Kapavka ženy se rozděluje na akutní a chronickou.První příznaky se objevují 5.-7. den po nákaze.
Akutní kapavka se projevuje hnisavým výtokem z močové trubice, pálením během močení, výtokem z pochvy, zčervenáním a zduřením sliznic genitálií.
Chronická forma nákazy zasahuje vyšší etáže pohlavních orgánů, to znamená dělohu, vaječníky a vejcovody. K jejímu rozvoji dochází zhruba 6 -8 týdnů od nástupu prvních příznaků. U žen ale často může dojít k  nerozpoznání kapavky, je to dáno tím, že až padesát procent žen může mít průběh mírný, případně zcela bezpříznakový.
Neléčené onemocnění může způsobit problémy s otěhotněním, neplodnost a zvyšuje riziko vzniku mimoděložního těhotenství. Nákaza během probíhající gravidity může způsobit spontánní potrat.

Jak postupovat, pokud dojde k podezření nákazy kapavkou

Pokud se objeví popsané příznaky je namístě urychleně vyhledat lékaře.
„Ženy mohou jít ke svému gynekologovi, muži mohou navštívit urologii. Muži i ženy mohou se svým problémem jít za specialistou do dermatovenerologické ambulance, přijít mohou i bez doporučení od praktického lékaře,“ upozorňuje lékařka.
Pokud je diagnostikována kapavka, je postiženému doporučena odpovídající antibiotická léčba.
„Po skončení léčby je každý pacient povinen třikrát dorazit na kontrolní vyšetření, kde jsou mu prováděny odběry vzorků. Pokud je laboratorně potvrzeno, že všechny tři odebrané vzorky jsou negativní, je pacient považován za vyléčeného,“ uzavírá Monika Arenbergerová.

Mýty o přenosu kapavky

Přestože jediným možným způsobem přenosu kapavky (kromě vrozené kapavky) je sex a aktivity s ním spojené, panuje mezi lidmi řada mýtů o tom, jak je možné se nakazit. „Nákaza jinou cestou je téměř nemožná. Bakterie je totiž velmi citlivá na fyzikální vlivy. Na vzduchu velmi rychle vysychá, je citlivá na chlad a světlo i na vzdušný kyslík. K nákaze během prováděné hygieny a podobně, téměř nemůže dojít,“ vysvětluje lékařka.

Mezi nejčastější mýty patří:

• Kapavku lze chytit na WC ze záchodového prkénka
• Kapavkou se někdo nakazil z ručníku
• K nákaze došlo v bazénu, ve kterém se zároveň koupal nakažený člověk
• Nákazu někdo získal po podání ruky nemocnému a následným použití toalety