_Jsem tady! Víte jak mi je?

Porodní stres

Mnoho nastávajících maminek možná překvapí, že porod a vstup do nového světa je pro dítě velkou zátěží a dost možná tak všichni můžeme být rádi, že si jeho vlastní průběh přesně nepamatujeme. Proces porodu je prvním okamžikem, kdy se dítě setká s něčím, co není jen příjemné.  
Mimčo bylo celé těhotenství hýčkáno bříškem mámy.
 
Děloha, plodové blány a plodová voda ho chránily před přímým kontaktem se světem a tvořily tak pevnou hradbu, jež znamenala velké bezpečí. Život v bříšku byl bez tlaku na jeho tělíčko, všude kolem něj byla plodová voda, ve které se pohupovalo, zvuk byl tlumen tkáněmi břicha a oči nedráždilo žádné světlo. Výživa proudila do bříška sama přes placentu a pupečník a mimčo nemělo ani práci s dýcháním. Základním úkolem plodu bylo jen růst a vyvíjet se podle »miliony let platných zákonů přírody«. Jenže pak přišel čas, kdy najednou došlo k velké změně. Jako první se objevily kontrakce. Ty dítě začaly tlačit porodními cestami směrem ven z těla mámy. Pro dítě to neznamenalo nic moc hezkého. Kontrakce se ho snažily pomocí velkého tlaku šroubovitým pohybem navést k tomu, aby trefilo ven a aby šlo tou nejideálnější polohou - tedy temenem hlavy. Přesto, že je tělo ženy od přírody celkem dobře vybavené na přivádění dětí na svět, nejsou porodní cesty žádným širokým bulvárem. Ba naopak. Dítě je při porodu hodně stísněné a mačkané. Když jde vše podle plánu začíná se dítě, během několika hodin od počátku prvních kontrakcí, klubat na svět. 
Nejprve jde ve velké většině hlavička, která svým tvarem razí cestu pro zbytek těla. To, že porod, i přesto, že je celkem fyziologickým procesem, není zase až tak úplně hračka dokazuje i to, že během něj může dojít k »úrazu« - například v podobě neškodné zlomeniny klíční kosti novorozence. 

První minuty po porodu

Když se dítě narodí, zažívá další šok. Všude kolem je světlo, spousta zvuků a k tomu všemu najednou začne být na svůj život ve velkém světě úplně samo. První co musí zvládnout je dýchání. Při prvním křiku dochází k nadechnutí a  miminku se roztáhnou plíce a začne tím fungovat dýchací soustava. Pokud se tak nestane, je to špatně. Během chvíle dochází k dotepání pupečníku, a porodní ho podváže. Pro dítě to znamená nejen přerušení dodávky kyslíku – to už zvládlo samo – ale i začátek toho, že musí samo začít jíst. Naštěstí je od přírody každý novorozenec vybaven sacím reflexem. To mu umožní přežití. To co může minčo, po namáhavé cestě trochu zklidnit je kontakt s matkou. Důvodů je více. V době svého života v bříšku, dítě celou dobu vnímá tlukot srdce. Ten najednou neslyší, možností jak toto na chvíli »obnovit« je položení dítěte na mámin hrudník. Bití srdíčka mámy je pro miminko známý okamžik a připomene mu uplynulé měsíce života.. Pro miminko je takový »chvilkový návrat k bezpečí«. Kromě toho dochází i k posílení vztahů mezi narozeným broučkem a maminkou a v neposlední řadě se tak umocňuje spouštění laktace. Po přestřižení pupeční šňůry přechází dítě do péče lékařů a dětských sester a čeká ho osušení, měření, vážení, mytí....
 
Jenže ono začíná bojovat s dalším příkořím nového světa. V těle mámy byla stálá teploty, s příchodem na svět se vše mění. Miminko má sklon k velkým teplotním ztrátám, musí tak být chráněno před únikem tepla. Je tak sestrami rychle zbaveno zbytků plodové vody a zabaleno. Miminko má za sebou první minuty života, ty ho ale velmi vyčerpaly. Po velké práci tak usíná. Lékaři se mu snaží jeho začátek života ulehčit tím, že ho dají do tepla inkubátoru a nechají ho odpočívat.

První dny po porodu  

Během následujících hodin až dní se mimčo bude vyrovnávat s tím, že se cestou ven napilo plodové vody a může ublinkávat. Fungovat mu pomalu začne i trávicí soustava a než se vše srovná, ztratí zhruba desetinu své porodní váhy. Váhový úbytek ale rychle dožene a při odchodu z porodnice domů, bude vážit více, než když se narodililo. Možná se ptáte, proč je příroda k malému tvorečkovi tak krutá. Vyvinutý stres má na tělíčko dítěte jeden pozitivní dopad. Dítě se rychle aktivuje. Stres porodu a prvních hodin života je tím, co dítěti pomůže se rychle vyrovnat s nástrahami světa, do nějž vstoupilo a nastartuje ho k životu.