_I dětské hraní má svůj vývoj

Zpočátku probíhá hra individuální či paralelní (děti si hrají vedle sebe, ale ne spolu), kooperovat s vrstevníky děti začínají až kolem 3 let života. Od té chvíle se začíná utvářet hierarchie ve skupině (školka, škola, zájmové kroužky). Každá pozice znamená určité výhody i nevýhody. Kdo je v hierarchii nahoře je oblíbený a populární. Tato pozice má však i svá negativa - často nese velká očekávání od ostatních. 
Nízká pozice takovou zodpovědnost neobnáší, na druhou stranu nemá veliké pravomoci. Do jaké pozice se dítě dostane, záleží na mnoha faktorech, jakými jsou osobnostní předpoklady, výchova, složení skupiny, a různé náhodné faktory. Vzhledem k tomu, že se lidská osobnost vyvíjí během celého života, žádná raná zkušenost není nijak předurčující, nicméně i rané zkušenosti s hrou se podílejí na vytváření sebevědomí a tak i pozice ve společnosti.

Proč je důležité si hrát 

Hra děti rozvíjí a stimuluje v mnoha oblastech. Obnáší jistou dávku soustředěnosti a fyzické či duševní obratnosti a tak stimuluje fyzické i psychické funkce. Jednoduše řečeno děti hrou trénují své schopnosti. Pokud má dítě v jisté oblasti nadání, je vhodné je rozvíjet (hudební, sportovní, výtvarné nadání, …). Zároveň je možné hravou formou již od dětství učit děti cizí jazyk. Pokud si dítě totiž osvojí jeho základy ještě před nástupem do školy, bude pro něj školní výuka snadnější.
Sportovní a pohybové hry jsou v dětském věku také velice důležité. Děti si vytvoří vztah k pohybu, který je dobrým předpokladem ke zdravému životnímu stylu a prevencí obezity. Zároveň se tak trénují v obratnosti a vybíjí si přebytečnou energii. Kromě fyzicky náročných her mají svůj význam i hry slovní (slovní fotbal, říkanky, hádanky, …). Ty pomáhají formovat řeč a dětskou výslovnost. Rodiče by na děti měli mluvit srozumitelně a v době, kdy dítě ještě řeč neovládlo, měl by rodič slova zřetelně vyslovovat a ta základní i vícekrát za sebou opakovat.

Rozvíjejte fantazii! 

Nedostatek hraček neznamená málo hraní. I obyčejné předměty (klacek, kapesník, kamínek),ale mohou sloužit jako hračky a pomáhají utvářet dětskou fantazii. Pokud si však dítě dostatečně nehraje, či není ve hře podporováno, nemusí si dostatečně osvojit základní dovednosti potřebné k fungování v běžném životě. Při absenci sociálních a společenských her si dítě neosvojí vzorce chování pro život ve společnosti a dostatečnou dávku komunikace. To pak může vést k nedostatečnému sebevědomí, špatnému začleňování do kolektivu, atd.
V raném věku není zásadní rozdíl mezi hrou chlapů a děvčat.
K diferenciaci dochází až v předškolním období, kdy se snaží napodobovat různé sociální role. Dívky se rády převlékají za princezny, hrají si s panenkami a na vaření. Kluci zase staví ze stavebnice různé stroje, hrají si s auty a figurkami dinosaurů. Přesto je oblíbenost her v závislosti na pohlaví zcela individuální. Snad každá dívka si občas s kluky zazávodí na autodráze a kluk zase zahraje s domečkem na panenky.

Hrajte si v době nemoci

Pokud se v životě dítěte objeví nemoc či nějaká zdravotní překážka, může to znamenat zvýšenou kontrolu ze strany rodičů a nemožnost účastnit se všech druhů her. Přesto je důležité dítě co nejvíce začleňovat mezi vrstevníky a integrovat ho tak do společnosti. Je možné, že bude během svého dětství vystaveno posměchu ostatních dětí, s tím se musí naučit pracovat a nemělo by se bát svěřit se blízké osobě. V takovém případě mu mohou být rodiče velkou oporou. Neměly by však svou hyperprotektivní péčí bránit dítěti v samostatnosti.

Text vznikl ve spolupráci se specialitkami v oboru dětská psychologie PhDr. Ivanou Kubešovou a Lenkou Kubešovou.