_Co znamená pojem preimplantační genetická diagnostika?

Co umožní preimplantační genetická diagnostika

Metodami preimplantační diagnostiky (PGD) se vyšetřují závažné choroby, které se někdy v minulosti vyskytly v rodině jednoho z partnerů páru plánujícího potomka.
Pro PGD se mohou rozhodnout i páry, u kterých bylo zjištěno skryté nosičství změny (mutace) na shodném genu znamenající vysoké riziko postižení společného potomka.
Preimplantačně se vyšetřují také choroby, které jsou spojeny se závažnými projevy až v pozdějším věku například mutace spojené s vysokým rizikem vzniku rakoviny prsu.

Jak probíhá

PGD je vždy spojena s mimotělním oplodněním.
Pokud se pár rozhodne pro PGD, podstoupí zdravá plodná žena hormonální léčbu, jejímž cílem je zajištění dozrání více vajíček najednou. Vajíčka jsou v celkové anestezii ženě odebrána a metodami IVF oplozena spermiemi partnera. Tímto způsobem vznikne více zárodků, které je možno vyšetřit ještě před zavedením do dělohy ženy (k transferu jsou vybrána pouze zdravá embrya).
„Zárodek starý tři dny se skládá z šesti až deseti sobě podobných, dosud nespecializovaných buněk - blastomér.  Každá z nich v sobě nese kompletní genetickou informaci embrya. Pomocí mikromanipulačních technik je v tomto období možno ze zárodku vyjmout jednu nebo dvě blastoméry bez ovlivnění dalšího vývoje zárodku.
Výsledek genetického vyšetření vyjmutých blastomér většinou platí pro celý zárodek a umožní vybrat k transferu zárodky nepostižené sledovanou genetickou chorobou.
Preimplantačně lze vyšetřit i několik buněk obalu zárodku – trofoektodermu -  pátý den vývoje,“ vysvětluje MUDr. David Stejskal, vedoucí lékař Centra lékařské genetiky a reprodukční medicíny GENNET, s.r.o.
Nadbytečné zárodky, které ve své výbavě nenesou genetickou mutaci, je možné zmrazit a vložit do dělohy až později s odstupem času.
Nové techniky mražení (vitrifikace) mají vysokou účinnost a umožňují opakované pozdější přenášení pouze jednoho zárodku, po co nejpřirozenější přípravě děložní sliznice. 

Pro koho je PGD určena?

 „Techniky, které používáme, mohou být použity pro většinu závažných genetických chorob s vysokým rizikem opakování. Podmínkou je jasný průkaz odpovědné změny (mutace) genu nebo chromozomu.
Příkladem chorob, pro které PGD provádíme, jsou autosomálně recesivně dědičné cystická fibrósa (CF) či spinální muskulární atrofie (SMA) s rizikem opakování  25%,  autosomálně dominantně dědičná Huntingtonova choroba (HD) s rizikem opakování 50%  nebo na pohlaví vázaná  Duchennova svalová dystrofie (DMD) s 50% rizikem postižení chlapců,“ uvádí MUDr. David Stejskal.
To jsou příklady tzv. monogenních chorob způsobených mutací jednoho genu. Preimplantačně je možné vyšetřit i dědičné chromozomální poruchy, kdy jsou postiženy celé skupiny genů (chromozomální translokace).
„V odůvodněných případech - například u starších matek v programu IVF - vyšetřujeme přítomnost náhodně vzniklých změn počtu chromozomů: například ztrojení chromozomu č. 21, které způsobuje Downův syndrom,“ vysvětluje lékař.

Vyšetření monogenních chorob

„PGD monogenních chorob je na našem pracovišti prováděna tzv. nepřímou neboli haplotypovou analýzou. Každý gen se v buňce vyskytuje ve 2 formách – alelách. Jedinec jednu alelu zdědí od otce a jednu od matky. Pomocí určitých genových markerů (značek) odlišíme tyto dvě alely (haplotypy) a sledujeme, která alela obsahuje mutaci způsobující onemocnění,“ říká MUDr. David Stejskal.
Haplotyp je možno přirovnat k čárovému kódu - jedna čára v kódu představuje mutaci, ostatní čáry slouží k přesnému označení celé alely. Podmínkou pro tuto diagnostiku je genetické vyšetření obou partnerů, kteří PGD žádají a přímého příbuzného s geneticky potvrzenou chorobou.
Na základě laboratorních analýz jsou vyřazena embrya, která nesou alelu (u recesivně dědičných onemocnění alely) genu společnou (společných) s nemocným příbuzným (většinou rodičem či sourozencem).
„Pro vyšetření chromozomálních vad používáme metodu hybridizace fluorescenčně značených sond (FISH).  Před PGD  dědičných chromozomálních vad provádíme testy a výběr optimálních FISH sond pro danou situaci a daný pár, pro hodnocení počtu chromozomů (screening aneuploidií- PGS) používáme standardní vyšetřovací sondy pro všechna vyšetření.
Při preimplantační diagnostice nastává dvojí výběr: při prvním výběru vybíráme ze všech dostupných zárodků polovinu až  ?  vhodných na základě genetického testu podle typu dědičnosti vyšetřované choroby. Druhý výběr je „přírodní“ kdy z nám neznámých příčin se některé zárodky přestanou vyvíjet nezávisle na výsledku genetického vyšetření ještě před vložením (transferem) do dělohy a některé z transferovaných zárodků se neuhnízdí.  Ztráty v tomto druhém výběru mohou být až 50% z dostupných zárodků,“ uzavírá MUDr. David Stejskal, vedoucí lékař Centra lékařské genetiky a reprodukční medicíny GENNET, s.r.o.