Dobrý večer, máme syna 2roky a 7měs. Padlo 2,5 roku a ve školce se naučil i přiučil štípání. Začal být neskutečně vzteklý až agresivní. Stačí,když není po jeho tak mě začne štípat,fackovat se vším hází a je vzteklej k neutišení. Nezabírá, i když se mu snažím vysvětlovat,že se to neděla tak to moc dobře ví, tak to udělá. Když mu nasekám,nemá to význam. Když ho odvedu do pokoje a řeknu mu ať přijde až se uklidím tak ho mám hned za zadkem. I když ho nechám vztekat tak to nikam nevede a má neskutečnou výdrž. Musím mu buď polevit nebo se snažit odpoutat pozornost na něco jiného a to se povede málo kdy. Něco podobného jsme už zažívali kolm 1,5 a 1,9. Ve 2letech se celkem zklidnil a teď přesně 2,5 a je to tu znova a ještě horší. Je to normální,aby se v tomto věku takto chovalo dítě? Přeci nemohu nějaká fackování a štípání přehližet a dělat,že se nic neděje!! Baví ho,co chce on. U všeho vydrží chvilku. Vyžaduje pozornost. Neposlechne. Člověk ho vyndá z auta a on hned vezme čáru a běhá po parkovišti. Když se houkne stůj - nezájem. Když člověk přidá do chůze tak si myslí,že se s ním honím. Oblékání a svlékaní také katastrofa,to jen utíká,schovává se nebo to trvá ze sebe.Ve školce je hodnej i když je bez rodičů. Prosila bych o radu,jak se zachovat k jeho nervíčkům vzteklým? Děkuji

Dobrý den, z Vašeho popisu to vypadá jako hodně náročný den. Zkusím se teď podívat trochu jinak na jeho vzteklé nervíčky. Váš syn si zařizuje co potřebuje, tím co dělá. Nějak přišel na to, že tohle je pro něj výhodná komunikace směrem k mamince. Taková komunikace se dle mé zkušenosti z pohledu rodiče moc dlouho vydržet nedá. Zároveň je, ale Váš syn vpořádku- všechny děti potřebují otestovat hranici ve vztahu s rodiči. Házení věcmi, křičení, bouchání, hysterický pláč a kdo ví jaké projevy k tomu patří. První co se se nabízí je mu začít něco vysvětlovat a nebo ho rovnou plácnout po ručičce nebo po zadku. Tím se ovšem jen roztáčí nekonečný kruh vzteku a napětí. Moje zkušenost je, že děti se k této komunikaci(co jste popsala) uchylují v momentu, kdy mají pocit, že jím není porozuměno. Něco potřebuje, o něco si nešikovně říká. Pomožte mu s tím: " Ty chceš, abych si s tebou teď hrála(koukala na pohádku, rozlívala vodu,posílala autem....), aha tak mi to můžeš takhle říct. Já si tebou budu ráda hrát a zároveň potřebuji dokončit žehlení....", nebo: "já si stebou teď budu chvilku hrát, ale potom už nebude tak dlouhé koupání." Jsem si vědom toho, že dítě po skončení aktivity stejně může protestovat, ale minimálně začne chytat, jak to u Vás doma chodí a že je přijaté. A bude to jen otázka času. Vzhledem k tomu, že neuchopuje čas jako my, tak je pro něj struktura nezbytná. Někdy děti reagují agresivně, protože jsou ztracené. Docení spíše rutinu a stálost. Z tohoto důvodu to dost možná funguje ve školce. Být maminkou neznamená si nechat od milovaného dítěte překračovat hranice. Snažte se křičet spíš míň než víc, neběhejte za ním, jestli nejde o život. V klidu za ním dojděte a mlčky ho odveďte tam, kde má být. Po chvíli nebo večer před spaním(když je v klidu bez emocí) mu vysvětlete, že když bude utíkat znamená to, že se o něj bojíte a nebudete s ním někam chodit. Když se vzteká odejděte pryč třeba si zacpěte uši ať vidí, že je Vám to nepříjemné, a že v ten moment nechcete být s ním. Zároveň mu ukazujte, kdy s ním chcete být a baví Vás to. Mluvte o tom, co to s Vámi dělá: teď se bojím, jsem naštvaná, vzteklá, teď se mi s tebou nechce být... Bude potřebovat čas, aby pochopil, že ziskat si Vás a Vaši pozornost může dělat i jiným způsobem. Vaším úkolem je mu pomoci tento způsob najít. Když ho bude mít přestane komunikovat způsobem, který Vás oddaluje. At se Vám daří.

Na určité věci se zaměřím více. Snažíme se podobně vysvětlovat,ale asi málo. Za,jak dlouho se dá vypozorovat nějaká změna v chování?

Jeste prosim o radu, jak pristupovat nebo se zachovat k bezduvidnemu stipani, placani nekdy i kopani. Domluva a vysvetlovani je bez efektu. Dekuji