_Znáte staré vánoční rituály? Které z nich dodržujete?
Snad nikdy jindy se v rodinách nedodržuje tolik tradic jako během vánočních svátků. Tento magický čas spojený i s koncem roku a oslavou nových začátků k oslavám přímo láká. Velká část tajemné atmosféry do současné podoby Vánoc pronikla z tradic pohanských oslav zimního slunovratu – Saturnálií. Ty naši předci slavili mezi 17. a 23. prosincem. Některé bájné významy těchto slavností byly upraveny a přetvořeny do tzv. křesťanské podoby oslav tohoto období. Ať už se po původu tradic pídíme, či nikoliv, důležité je, že jej sdílíme se svými nejbližšími a předáváme našim dětem a utváříme tak společně kulturu.
Hořící poleno
Asi nejpřesněji přebraným zvykem z dob římských bujarých oslav Saturnálií je hořící poleno. Oslavy zimního slunovratu doprovázely mohutné ohně, které se z ryze praktických důvodů (na rozdíl od oslav letního slunovratu) přesunuly do vnitřních prostor. Během oslav Saturnálií se měli dobře především otroci, nemuseli totiž pracovat a leckdy jim i jejich pánové sloužili. To proto, aby si připomněli, že jejich bohatství může být pomíjivé. Oheň tradičně symbolizoval slunce, a tak nemohl na oslavách Saturna, boha slunce, chybět. Zbytky tohoto zvyku převtělené do tradice hořícího vánočního polena chrání obydlí před bouřkami a zlými silami.
Koledy
Zpívání koledy se vyvinulo ze zvyku pění rituálních písní právě na oslavu boha Saturna. Slované tento zvyk přijali i s jeho jménem. Latinské kalendy pojmenovávaly první lednové dny, během kterých se slavil slunovrat. Novodobým koledám byla a je rovněž připisována magická moc: prostřednictvím nich se totiž po domácnostech šíří štěstí a blahobyt.
Lití olova
Tento zvyk je notoricky známý z filmu Pelíšky. Ještě na přelomu 18. a 19. století se tento rituál praktikoval v každé rodině, ale během obou světových válek se zásoby olova natolik zúžily, že bylo nemyslitelné jím ještě takto „plýtvat“. Ani dnes není úplně snadné olovo získat, asi nejjednodušší způsob je zajít do rybářských potřeb pro olověná závažíčka na vlasce. Roztavené olovo nalité do studené vody nám po 5 minutách odpoví i na naše nejtajnější otázky.
Krájení jablka
Mezi tzv. věštící tradice patří i krájení jablka. Při něm s netrpělivostí každý člen rodiny rozkrajuje jablko, aby v něm našel hvězdičku přinášející štěstí. To, že si naši předci oblíbili pro věštění budoucnosti právě jablko, není překvapující. Vždyť právě jablka představují tradiční českou surovinu, které bylo i za zamrzlých zimních dní ve sklepích dostatek. Dříve se kromě jádřince zkoumala i struktura dužiny. Nejhorší možností bylo najít uvnitř jablka červa, ta šance naštěstí ale není příliš vysoká.
Vánoční strom
Dodnes nepanují shody v tom, zda se vánoční strom vyvinul již z kultu zeleně u Keltů, ta měla dodávat energii a život, či zda tradice vznikla až v 19. století po vzoru sousedů z Německa. V té době se však zdobily jen stromy venku. Obydlí se zdobila pouze chvojím. Nošení uříznutého stromečku domů je velice novodobou záležitostí a není vyloučené, že to souvisí s obecnou transformací oslav tohoto období ze společenských masových akcí na akce domácí a rodinné. Křesťanství původně stromky pronásledovalo jako pohanský zvyk, a do své symboliky je převzalo až později: zelené větve jako symbol věčného života, ozdoby jako připomínka betlémské hvězdy.
Autor: Michaela Hunalová
