_Utonutí hrozí i dobrým plavcům

Utonutí bývá velmi často důsledkem nerozvážnosti. Mezi nejčastější příčiny utonutí se řadí skoky po hlavě s následným úrazem hlavy a poruchou vědomí, skok do chladné vody v rozehřátém stavu nebo přecenění sil plavce. V zimě představuje nebezpečí také vstup na tenký led.

Do vody se neskáče

Základní pravidlem koupání v přírodě by měla být především bezpečnost. Rodiče by v rámci prevence úrazů měli vysvětlit dětem, že nesmí v žádném případě skákat po hlavě do neznámých vod. Voda může být mělčí, než se na první pohled zdá, v zatopených lomech a v nádržích mohou být vyvýšená dna, čnějící kameny, zatopené stromy atd. Dítě se tak snadno po skoku do neznáma může uhodit do hlavy, ztratit vědomí a utonout.
Rodiče by měli děti také poučit, že před vstupem do vody by se vždy měly nejprve osmělit. Rychlé ochlazení rozehřátého organismu, ať už pobytem nas slunci či fyzickou aktivitou, může způsobit tepelný šok a reflexní zástavu srdce s následkem utonutí.
Častým důvodem utonutí je přecenění vlastních sil plavce. To vede k podchlazení a vyčerpání, ke kterým se přidruží svalové křeče. Pokud se dítě v tu chvíli nachází daleko od břehu, nemusí mít dostatek sil doplavat zpátky.

Utonula v kapce vody   

Smutná statistika říká, že na utonutí zemře každé druhé topící se dítě. Na děti by ridiče proto měli dávat velký pozor i v místě, kde není velká hloubka. Děti se mohou utopit během několika vteřin v pouhých dvou centimetrech vody.
Nebezpečí utonutí pro malé děti představují sudy, do kterých dítě může přepadnout, vany, kde dítě uklouzne, vdechne vodu a udusí se, septiky, zahradní bazény, nádrže atd.

Jak předejít neštěstí

• Nenechávejte malé dítě samotné ve vaně. Při koupání dohlížejte často i na větší děti. Ve vaně by měla být protiskluzová podložka.
• Zakryjte sudy na vodu, aby do nich nemohlo dítě spadnout.
• Studny a septiky zajistěte tak, aby se do nich děti nemohly propadnout.
• Kolem bazénu a v něm by se děti měly pohybovat vždy pod dohledem dospělé osoby. Děti by neměly skákat do mělkého bazénu.
• Od útlého věku děti veďte k tomu, aby se nebály vody a uměly plavat a dýchat do vody. Malým dětem kupte plovací pomůcky (rukávky upřednostněte před kruhem).
• K vodě by děti neměly chodit samy. Dospělí by měl na děti dávat pozor nejen při koupání, ale i při dalších aktivitách u vody, na vodě nebo na ledě.
• Na loďce, člunu nebo raftu mohou být děti pouze spolu s dospělým, používejte záchrannou vestu (a raději také helmu).
• Poučte děti, že před vstupem do vody je nutné se osmělit.
• Naučte děti, že samy nesmí plavat daleko od břehu. I když umí plavat dobře, mohou jim dojít síly, mohou chytit křeč.
• Vysvětlete dětem, že skákat do vody smí jen za dozoru dospělého (rodiče, plavčíka). V žádném případě nesmí skákat do vody, kterou neznají.

 Umíte poskytnout první pomoc?

Při záchraně tonoucího je především nutné jednat co nejrychleji. Už po pěti minutách bez kyslíku dochází k trvalému poškození mozkových funkcí, které je nevratné i v případě, že se celková resuscitace nakonec podaří.
Pokud zachraňujete tonoucího, vždy u sebe mějte pevný předmět, kterého se dotyčný reflexivně zachytí. Zabráníte tím, aby se tonoucí věšel na vás a stáhl vás s sebou pod vodu. Vždy dbejte i na svou bezpečnost. K topícímu se připlavte zezadu, otočte ho na záda, uchopte podhmatem za bradu a pokuste se dopravit do míst, kde máte jako zachránce alespoň minimální oporu.
Neztrácejte čas vyléváním vody z utonulého. V případě, že dojde k zástavě životních funkcí, neprodleně zahajte úkony k jejich obnově. Provádějte umělé dýchání z úst do úst a masáž srdce.
Jakmile zachraňovaného úspěšně oživíte, svlékněte mu mokrý oděv, uložte jej do stabilizované polohy a udržujte ho v teple. Zabráníte tak druhotnému podchlazení. 
Nezapomeňte zavolat rychlou záchranou pomoc (číslo 155) a vyčkejte do jejího příjezdu.

Zdroj: VZP, Baby klub