_Tátův blog: První Velikonoce ve třech. Už žádnou slivovici!

Jenže tím se změnily i velikonoční plány. Místo toho, abychom chodili po šmigrustu, tak její kamarádi a pozdější nápadníci budou chodit k nám. Nejdřív na vajíčka a zajíčky. Potom pro peníze. Pak na půlky slivovičky. A nakonec nám ji možná někdo z nich odvede.

První společné Velikonoce

To je ale naštěstí ještě daleko. Teď jsou před námi první společné Velikonoce, které je třeba náležitě oslavit. Emička se vydá s mámou na nákup čokoládových dobrot a snad cestou natrefí i na M&M's (miláčku, vím, že si blog budeš číst, takže klidně vezmi balíček i za Emičku J) a já během toho na pondělí opráším karabáč. Ale aby nedošlo k nedorozumění… Slovník cizích slov totiž říká, že karabáč je bič z řemínků na krátkém držadle. Jinak je to prý býkovec nebo důtka, která se používá k mrskání neposlušných. Tak ten já na mysli teda rozhodně nemám!

Doma mám přece skvělé holky. U nás však karabáč znamená pomlázku. Nebo taky tatar. Jak se plete, to nemám sebemenší tušení, ale že se jím dá vykoledovat pěkných pár půlek domácí slivovice, to si z minulých let pamatuju (nebo možná ani nepamatuju) moc dobře. Ale co by Emička řekla, kdyby jí domů přišel „namazaný“ táta. Pravda, teď by neřekla asi nic, možná tak své oblíbené „gi“, ale to prostě nemůžu dopustit.

Jak jsem pekl beránka

Místo toho jsme se v předstihu pustili do pečení oblíbeného beránka a já si vzpomněl, jak to dopadlo, když jsem ho pekl poprvé sám. Manželka, tehdy ještě přítelkyně, měla na Velikonoce narozeniny, a já jsem se rozhodl, že budu originální. Skvěle jsem si naplánoval čas a začal jsem péct asi ve dvě v noci. V tom báječném receptu, který jsem si našel, ale nikde nepsali, že mám vysypat formu strouhankou. A já to prostě nevěděl. Když hodiny ukazovaly asi 3:30 v noci, beran byl hotový. Z formy se mu ale nechtělo a začala vyprošťovací akce. Myslím, že přišel o ucho a že se mi ho povedlo rozčtvrtit, ale několikrát jsem ho přelil čokoládou, která za svítání ztvrdla a z beránka udělala jeden celek, který zázrakem držel. Vypadal však spíše jako čert.

Fotogalerie (5)

Jsem zvědavý, jak si jednou v kuchyni povede naše Emička. Věřím ale, že nic horšího už být nemůže. A navíc, když vidím, jak ve třech měsících neustále „kouzlí“ rukama, tak myslím, že se máme na co těšit. Třeba jednou vyzkouší i tento recept, který doma vážně milujeme.

Recept

Ingredience: 0,5 hrnku oleje, 1 hrnek cukru krupice, 2,5 hrnku polohrubé mouky, 1 hrnek mléka, 2 vejce, 1 vanilkový cukr, 1 prášek do pečiva, špetka soli, margotka.

Postup: Vejce rozkvedláme v mléce. Mouku smícháme s kypřícím práškem, solí, vanilkovým a krupicovým cukrem a přidáme nastrouhanou margotku. Mléko s vejci nalijeme do sypké směsi, přilijeme olej a utřeme hladké těsto. Těsto nalijeme do tukem vymazané a moukou vysypané formy. Vložíme do trouby předehřáté na 180 °C a pečeme asi 40 - 50 minut. Upečeného beránka vyndáme z trouby a necháme formu vychladnout. 

Autor: Petr Sobol