_Syndrom odcizeného rodiče není diagnóza, ale součást rozvodového boje o děti

Datum publikace: 15.04.2012

Znají to téměř všichni, někteří z vlastních zkušeností, jiní z blízkého okolí či vyprávění: manželé se rozvádějí a dítě si vezmou jako své rukojmí. Místo domluvy o tom, jak se budou podílet na jeho výchově, přicházejí na řadu hádky, pomluvy a snahy o znemožnění kontaktu rodiče s odloučeným dítětem a zákazy styku. Vše trvá tak dlouho, až dítě jednoho ze svých rodičů zcela bez důvodu vyloučí ze svého života a začne ho až nenávidět, tak vzniká syndrom odcizeného rodiče. Těmi, kdo dítě navádějí, bývají téměř vždy matky, odmítnutými rodiči jsou otcové.

Stav, kdy dítě během rozvodu svých rodičů začne jednoho z nich zcela preferovat a druhého postupně opomíjet, ignorovat až nenávidět, a to přesto, že mezi ním a rodičem nedošlo k žádnému prokazatelnému konfliktu a po celou dobu společného rodinného soužití spolu dobře vycházeli, psychologové nazývají syndromem odcizeného rodiče.
„Součástí vzniku syndromu odcizeného rodiče jsou pomluvy a snahy o znemožnění styku dítěte s rodičem, který s ní nebydlí.
Rodič, který má dítě ve své péči, využívá své blízkosti a postavení a dítětem začne manipulovat. Součástí těchto manipulací jsou kroky, které se velmi podobají až vymývání mozku, přičemž rodič, který s dítětem nebydlí, nemá příliš šancí se pomluvám bránit. Jen postupně vidí, jak se mu dítě vzdaluje a vnímá nenávistné emoce, a to i přes to, že on sám by měl prokazatelně snahu o dobré vztahy a chtěl by se na výchově dítěte podílet,“ vysvětluje psycholožka Laura Janáčková z Institutu manželských vztahů.

Dítě jako silná zbraň

Důvodů proč matky začnou dítětem manipulovat je více. Někdy za vším stojí snaha matek demonstrovat svou přesilu, jakou nad mužem po rozvodu právě díky přiznání opatrovnictví získají, jindy je hlavním důvodem potřeba rodiče – matky - k sobě najít spolubojovníka. „Rozvod je procesem, který dvojici velmi stresuje a vyčerpává. Většina žen během rozvodu často začne pociťovat osamění a křivdu. Připadají si opuštěné a podvedené. Proto se velmi přimknou k dítěti a chtějí ho nejen zcela získat na svou stranu a pro sebe, ale chtějí i aby jejich negativní emoce vůči bývalému partnerovi dítě začalo sdílet s nimi.
To, se jim velmi často a rychle povede, čím je dítě menší a čím má menší možnost samo zhodnotit situaci, tím je manipulativnější a tím více bere za své argumenty, které mu dominantní rodič podsouvá,“ vysvětluje Laura Janáčková.
Matky, které s dítětem takto začnou manipulovat si však neuvědomují jednu věc, tak jak je dítě snadno ovlivnitelné jimi, je snadno ovlivnitelné i druhým rodičem.
„Pokud by dítě bylo na nějaký čas svěřeno do péče druhého z rodičů, a to by zvolilo v boji o jeho opatrovnictví stejnou taktiku, došlo by u dítěte k naprosté změně názoru. Dítě by během chvíle začalo rodiče, kterému doposavad v rozvodovém boji stranilo, začalo odmítat až nenávidět, a přimknulo by se k druhému. Tím by se role rodičů zcela prohodila,“ dodává psycholožka.

Rozumné řešení není

Pokud se rodič, většinou otec, ocitne v situaci, kdy jej dítě bez objektivních důvodů začne odmítat, nemá příliš možností, jak proti vzniklé situaci bojovat.
Jeho hlavní nadějí na narovnání vztahu mezi jím a dítětem je dospění dítěte na úroveň, kdy bude moci zhodnotit vzniklou situaci samo, přestane být snadno ovlivnitelné a udělá si na věc vlastní názor.
„Většina těchto stavů se spontánně zlepšuje časem. Emoce se postupně uklidňují, dítě je schopno vyslechnout i argumenty otce strany a udělá si vlastní úsudek. Nicméně, pravda je, že dojde k takto vyhrocenému vztahu, je namístě vzniklou situaci konzultovat s odborníkem, nejčastěji psychologem, či psychoterapeutem, který může pomoci v opětovném navázání lepších vztahů. Část mužů situaci řeší i založením nové rodiny, kde dostane prostor, se jako rodič realizovat, a smíří se se vzniklou situací,“ uzavírá psycholožka Laura Janáčková.