_Psi i kočky mohou lidem dát mnoho lásky, i vnitřní parazity

Škrkavky

Škrkavky (Toxocaracanis, Toxocaracati) parazitují ve střevě psů a koček. Jejich délka v dospělosti dosahuje 5-15 cm.
Jedna škrkavka je schopná během jednoho dne vyprodukovat až 200 tisíc vajíček, které díky své velikosti lidské oko není schopné zachytit, a jenž mohou v prostředí přežívat i několik let. Vajíčka jsou následným zdrojem parazitální infekce, která se nevyhýbá ani člověku.
V České republice se vyskytují škrkavky celkem asi u 16 % psů, ale až u 40 % mladých psů do 1 roku. Výskyt u koček je asi 18-30 %.

Kde se vezmou  

Pes a kočka se nakazí pozřením vajíček nebo hostitelských organismů, například sežráním infikované myši, nebo nedostatečně tepelně upraveným masem, přenos je možný i z matky na mládě přes mléko, do kterého vajíčka mohou prostoupit, u psa je možný přenos i na mláděcí plod v době nitroděložního života průchodem vajíčka přes placentu, to znamená, že se štěně narodí již infikované parazitem.
„Člověk se nakazí pozřením mikroskopických vajíček, ze kterého se ve střevě vytvoří larvy pronikající přes střevní stěnu do krve. Touto cestou se dostávají dál do organismu. Nejprve putují do jater a následně do plic.Škrkavky se mohou usídlit kdekoli v lidském organismu. Mohou se usídlit například v oku, mozku či svalech. V místě zachycení vytvářejí zánětlivou reakci. Zvláště vnímavé k infekci jsou děti, problém je i v tom, že nákaza může proběhnout i opakovaně“ vysvětluje MVDr. Václav Bartoš z Veterinární kliniky ZooVET v Hradci Králové.
Rizikové je pro děti navštěvování nekrytých pískovišť, pojídání písku z něj, olizování neumytých hraček a strkání neumytých rukou od písku a hlíny do úst a nedostatečná hygiena. 

Jak se nákaza škrkavkou (odborně toxokaróza) projevuje

• zvracením
• průjmem
• nechutenstvím
• bolestmi břicha
• bolestivým kašlem
• únavou, bolestí svalů a kloubů
• kožní vyrážkou
• zvětšením mízních uzlin

Tyto příznaky mohou dlouhodobě přetrvávat, až v řádu měsíců a let.
K méně častým příznakům patří poruchy vidění, poškození mozku, srdce, ledvin, chudokrevnost a otoky kloubů. 

Tasemnice

Nákaza tasemnicí psí je pro člověka poměrně vzácná. K tomu, aby došlo k infekci tímto parazitem je zapotřebí polknutí mezihostitele, kterým je nejčastěji blecha, či syrová králičí játra. Nákaza přes vajíčka, která jsou v psím trusu, případně přilepená na srsti okolo konečníku psů a koček, je velmi raritní.

Která vadí člověku

„Nejrizikovější z pohledu přenosu na člověka je nakažení tasemnicí zvanou Měchožil zhoubný odborně Echinococcus granulosus. Pes a kočka se nakazí pozřením mezihostitelů parazita, například hlodavců, kteří jsou zdrojem larev tasemnice a z nichž se ve střevě vyvine dospělá tasemnice, která produkuje vajíčka odcházející do okolního prostředí trusem. Člověk se nakazí náhodným pozřením tohoto vajíčka, nejčastěji z kontaminované hlíny nebo písku. Z vajíčka se vyvine larva, která proniká přes stěnu střeva do krve a dále do jater, plic či jiných orgánů, například i do mozku.
Zde larvální stadium roste a způsobuje vážné zdravotní obtíže. Svými příznaky může připomínat onemocnění nádorem. Výskyt této nákazy je v našich podmínkách u člověka naštěstí nízký,“ dodává MVDr. Václav Bartoš.

Jak se jim bránit

Nákaze vnitřními parazity jsou vystaveny především malé děti, které lezou po zemi a je u nich vyšší předpoklad polknutí či vdechnutí vajíčka do trávicí soustavy z podlahy, koberce, deky, na které zvíře bylo apod. Jediným řešením, jak zabránit přenosu vnitřních parazitů je prevence.'
Ta by měla probíhat na dvou úrovních.
Základem by měla být pečlivá hygiena – časté mytí rukou, mytí hraček, které dítě dívá do úst a ke kterým má zvíře přístup, zabránění dítěti kontaktu s pískovišti a dětskými hřišti,ve kterých jsou psí či kočičí exkrementy.
Pokud jde o prevenci v rámci rodiny, určitě by do ní mělo patřit pravidelné odčervení psů a koček, které žijí s lidmi v domácnosti.