Koktavost se často objevuje v době rychlého rozvoje řeči, tedy kolem 3 až 4 roku, a skutečně může při správném chování okolí dítěte ustoupit či úplně zmizet. Jako vhodný postup uvádí přední čeští logopedové neupozorňovat na problém a samozřejmě spolupráci rodiče s nějakým odborníkem. Pokud má dítě na vyjádření dostatek času a nepociťuje ze svého okolí netrpělivost, odpadá mu i strach z mluvení a tím často i psychický tlak, který poruchu fixuje.
Co by mělo rodiče varovat
Koktavost a zadrhávání mohou vzniknout ze dne na den, i vznikají postupně a vada se může fixovat. Na začátku potíží se často vyskytují tyto příznaky:
- dítě začne opakovat začátky slov (první slabiky slova či vět)
- začne mít potíže s hospodařením s dechem během mluvy (nadechuje se uprostřed slov a podobně)
- mluvení doprovází nepřirozené pohyby a držení těla a rukou, jako když si dítě pomáhá ve vyslovení tělem
- mluvení doprovází tiky, záškuby či naopak napětí v obličeji
- dítě protahuje některá slova uprostřed vět (jako by zpívalo)
Co logoped snadno vysvětlí rodiči dítěte, hůře se vysvětluje jeho přibližně sedmiletým spolužákům. Vstup koktavého dítěte do základní školy může být ztížen hlavně jeho spolužáky, kteří si nemusí své nevhodné chování uvědomovat. Proto je žádoucím postupem aktivní vystoupení učitele, který dětem vysvětlí nastalou situaci. Rodič samozřejmě může své dítě varovat, že k nějaké nepříjemné situaci může dojít, a pomoct mu připravit se na ni.
Jeden z nejuznávanějších odborníků na koktavost slovenský profesor Viktor Lechta uvádí několik zásad, které je dobré v kontaktu s koktavým žákem dodržovat:
Zdroj: Shutterstock.com
Jak se chovat v přítomnosti koktavého dítěte:
- vyvarovat se „dobře míněných rad“
- nedoplňovat slova
- přirozený oční kontakt
- zájem o to, co říká, ne jak to říká
- kontrolovat vlastní mluvní projev
- respektovat osobnost žáka
Odborníci se shodují na tom, že neexistuje žádná univerzální terapie koktavosti, která by pomáhala každému. Už od předškolního věku však existují různé techniky, které logopedi s dítětem nacvičují (jako opakování se zpožděním či tzv. vázaná řeč). Otázkou zde však zůstává, zda brzkou terapií dítěti pomůžeme, či uškodíme v tom, že si problém začne uvědomovat. Do léčby bývá často zapojeno více odborníků, kromě logopeda to bývá psycholog a někdy i foniatr. Samozřejmostí by měla být spolupráce rodičů a školy.
Na zadrhávající se žáky myslí i Rámcový vzdělávací program, to znamená, že pedagogové by na tyto situace měli být připraveni
Strategie Rámcového vzdělávacího programu jsou tyto:
- netabuizovat poruchu
- desenzualizace žáka
- rozhovor mezi čtyřma očima (ústní zkoušení, vyvolávání)
- neomlouvat žáka pro jeho vadu řeči
- nevyvolávat žáky podle abecedy nebo zasedacího pořádku
Dítěti může nejvíce prospět klidné prostředí pro práci beze stresu. Obávanou školní aktivitou je čtení, tento strach je však třeba hned zpočátku mírnit, protože se na něj jinak budou vázat problémy další. Vyučující ve třídě s koktavým žákem často přistupují na strategie současného čtení, kdy čtou žáci nahlas buď ve dvojici nebo ještě větších skupinách. Odpadá tak stres z přílišné pozornosti na jednoho čtenáře. Metoda se navíc podobá i nácviku řeči s logopedem. Často se koktaví žáci lépe vypořádají se známým textem, tudíž by měl učitel co nejvíce umožnit domácí přípravu. Je dokázáno, že v domácím prostředí bývají příznaky koktavosti mnohem méně patrné než ve škole. V její chronickou podobu se zdaleka nerozvinou všechny případy. Dospělí koktající pak uvádí, že zlom v jejich zhoršujícím se stavu zapříčinil okamžik, kdy si uvědomili svoji hodnotu bez ohledu na neplynulosti, které se v jejich řeči objevují. A i když se jim to většinou podařilo až na prahu dospělosti, našemu dítěti můžeme cestu ukázat už teď.
Zdroj: Shutterstock.com
Pokud dítě zadrhává tak se doporučuje:
- recitování básniček
- zpívání písniček – v obou případech dítěti pomáhá rytmika
- nechte dítě, aby samo dokončovalo slova a věty a myšlenky formulovalo až do konce
- nenechte ho slova opakovat s tím, aby je řeklo správně
- hodně si s ním povídejte, čtěte mu a nechte ho, aby četlo i ono vám
- podporujte ho v klidné, pomalé řeči, nespěchejte na dítě, pokud chce něco říct
- snažte se eliminovat stresové situace, ty stav zhoršují
Autor: Michaela Hunalová
autorka vystudovala bohemistiku a obecnou lingvistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy
Mgr. Petr Šobra 
