Proč slyšíme neustále o porodech doma? Je to opravdu tak "žhavé téma"? Dle mého názoru se jedná o koincidenci několika příčin: téma, které živí média, osobní ambice několika jedinců a neschopnost několika málo žen, přizpůsobit se aktuální situaci v porodnicích.
Jakákoliv zmínka o porodech doma zvyšuje zájem o média, příspěvky dostávají lajky a přidávají se diskutující. Televizní pořady s těmito tématy mají zaručenou sledovanost, a tak se vytváří začarovaný kruh, který vzbuzuje v lidech falešný dojem, že toto téma je nesmírně frekventované, tedy na každodenním pořádku, a že je hlavním problémem společnosti, tedy nejen našeho porodnictví. K tomu se pochopitelně připojují v předvolebním období politici a snaží se "svést na vlně zájmu" a dostat se lacině do hlavních vysílacích časů médií a přispět svojí troškou do mlýna.
Minimálně dva druhy žen
Ženy, které se zabývají porodem doma jsou minimálně dvojího druhu: ty, které si upřímně myslí, že to je pro ně lepší (neberou ohled na svoje dítě). A potom různé zástupkyně organizací a spolků (kde se obávám, že počet členů lze spočítat na prstech jedné ruky), nazývající se prezidentkami společností a ředitelkami čehosi, které si z této činnosti udělaly minimálně způsob obživy, či alespoň se staly mediálně známými.
Snad jediným objektivním důvodem, proč se několik málo žen, za masivní mediální podpory, snaží upozornit na "svoje právo" rodit doma je skutečnost, že státní zdravotnictví nedokáže vyhovět nárokům všech sociálních skupin v rovnostářsky naladěném zdravotnictví, které je nejen pro každého bezplatné, ale musí pokrýt zdravotně kvalitní péči ve všech regionech. Jde si těžko představit, že lze systém naladit tak, aby se všechny tyto zájmy protkly a aby byli všichni bezvýhradně spokojeni. A to v situaci, kdy veškeré investice jsou hrazeny z veřejných peněz, kterých prostě není nikdy dost a hospodařit se s nimi úplně dobře nedaří, stejně jako při výstavbě dálnic či metra.
Zase je to o penězích
Takže v první i poslední řadě potom jde zase jen o peníze, které jsou potřeba k výstavbě a údržbě porodních oddělení, tak aby odpovídaly standardům 21. století. Nesmí se však zapomínat na platy zaměstnanců těchto porodnic, porodních asistentek, lékařů, aby byli dostatečně odborně zdatní a trvale profesionálně empatičtí. V neposlední řadě jsou zapotřebí i pomocnice a sanitáři, bez kterých se tyto provozy neobejdou.
A proto ti, kteří očekávají od porodu malý zázrak, a mají vysoké "pocitové" požadavky, které jim solidární pojištění, kde stát platí za svoje pojištěnce kolem tisícovky měsíčně, nedokáže zajistit, volí cestu pohodlí domova, za cenu vystavení sebe i nenarozeného potomka enormnímu riziku. Situace se liší v různých regionech a různých porodnicích, podle toho, o jak staré a jak vybavené se jedná stavby a kolik lékařů a sester se podařilo udržet v zaměstnaneckém poměru.
Pragmatický člověk se přizpůsobí
Optimisticky bych si troufl říci, že nikdo dostatečně soudný se nerozhodne rodit mimo zdravotnické zařízení jen proto, aby vyhověl svým sobeckým pocitovým potřebám na úkor vystavení sebe a svého nenarozeného dítěte riziku poškození nebo i smrti. I nepohodlné a archaicky vzhlížející zdravotnické zařízení disponuje většinou vlídným personálem a spolehlivým technickým vybavením.
A pragmatický člověk se dokáže na dnes průměrně 3 dny strávené v porodnici, přizpůsobit i méně přívětivým podmínkám, za cenu bezpečí pro sebe i vlastního potomka.
Autor: Pavel Calda
Profesor Pavel Calda pracuje na 1. lékařské fakultě a v porodnici u Apolináře. Má za sebou několik tisíc odvedených porodů, pečuje o těhotné a zabývá se ultrazvukovou diagnostikou, jak v těhotenství, tak gynekologii. Je autorem několika knih z oboru porodnictví a gynekologie, publikuje v zahraničí i doma. Kompletní informace o jeho aktivitách jsou na webu www.gynekologporodnik.cz
