Advent je tady. Pro mnoho lidí jde o nejkrásnější čas v celém roce. Svíčky, světýlka, vůně skořice a vanilky a očekávání naděje. Ve velkém očekávání je i manželský pár Ornella Koktová (27) a Josef Kokta (63). Přesto, že jde o očekávání náročné, advent a Vánoce neošidí. „Já moc ráda peču a plech s rohlíčky vzít a dát do trouby snad budu moct,“ usmívá se Ornella. Mimo to, nám svěřila snímky z ultrazvuku očekávaného potomka.
Ornello, vzpomenete si na první pocity, když jste zjistila, že jste těhotná?
Mne vůbec nenapadlo, že bych mohla být těhotná, byla jsem tři měsíce po porodu a další dítě jsem neplánovala a určitě bych o něm neuvažovala tak brzy. Ale manžela to napadlo, připadalo mu, že jsem jiná. Udělala jsem si test a když ukázal těhotenství, tak jsem se celá rozklepala. Šla jsem to říct manželovi a ten na tom byl podobně. Pokud někdo říká, že hned cítí radost a štěstí, tak já byla nejdřív překvapená, vůbec jsem to nechápala. Radost přišla až mnohem později.
Váš druhý syn Sven se narodil loni prvního dubna, navíc císařským řezem, a vy jste otěhotněla tři měsíce na to. Jaké je toto těhotenství, přeci jen, je to hodně brzy po sobě.
Od začátku jde o těhotenství s rizikem, právě proto, že to je brzy. Nesmím nic nosit, nesmím nic těžkého zvedat, ani Svena nesmím nosit. Když si ho chci pochovat, tak si musím nejdřív sednout a manžel mi ho musí přinést a já ho chovám v sedě. Je to trošku náročné, ale s tím nic nenaděláme, tak to je.
A jak všechno zvládáte, teď před Vánoci?
No, hodně toho za mne dělá manžel. Manžel Svena koupe, krmí, přebaluje. Prostě všechno, kde je potřeba ho zvednout, tak dělá on.
Je pravda, že náš prvorozený syn Quentin je už sedmiletý, takže dokáže s mnohým pomoci. Může u Svena i chvíli počkat, ohlídat ho, když je potřeba, tak může podat třeba plínky. Prostě funguje tak trochu jako parťák.
S ohledem na daný stav věci, držíte letos advent?
To máme rádi, máme rádi světýlka, žárovičky, po domě vždycky máme svítící zasněžené domečky, světýlka máme i na zahradě na stromech, celý ten čas máme rádi. Chystám se i péct cukroví. To k Vánocům patří a těším se na to. S tím mi bude pomáhat Quentin. Doufám, že pečení mi nijak neublíží a že mi pan doktor nezakáže vzít do ruky plech s vanilkovými rohlíčky. V plánu máme i to, že brzy ozdobíme stromeček. Rádi si ho užíváme, já ho vždycky odstrojuji až koncem ledna, ale letos jsme si řekli, že to otočíme, že ho nazdobíme co nejdřív.
Kromě domácnosti máte ještě i firmu s jezdeckými potřebami, jak to zvládáte?
Teď se příliš nehodí, že toho moc nemůžu dělat, takže i práce ve firmě stojí hodně na manželovi. Já působím spíš jako kreativec, navrhuju oblečení a doplňky, když je potřeba, tak i sem tam něco ušiju, ozdobím flitry a tak. Ale jinak moc nepomůžu, tím, že nesmím zvedat krabice a nic těžkého nosit, tak moc práce neudělám.
Budete chtít vědět, zda se vám narodí holčička, nebo chlapeček?
Zatím to nevíme a vědět nechceme. U Svena jsem věřila, že se nám narodí holčička. To, že se narodí kluk, jsem se dozvěděla pod vánočním stromečkem, tu informaci jsme si nechali dát jako dárek. A byla jsem z toho rozčarovaná. Teď zase věřím, že by to mohla být holčička, tak uvidíme. Ale zatím ani já, ani manžel nevíme.
Jak jste vnímala první ultrazvukové fotky?
Na první fotce byla jen taková tečka, nic víc. Já na těch obrázcích nic nepoznám, to se přiznávám. Tím, že jsme věděli, že jsem těhotná, tak jsem to už tak neprožívala. Věděli jsme, že je další miminko na cestě, jen jsme se ujistili, že je v pořádku a měli jsme z toho radost. Měli jsme radost oba, ale nijak zvlášť jsme to neprožívali. Spíš teď jde o to, aby vše dopadlo dobře.
Zdroj: archiv Ornella Koktová
Profesor Pavel Calda pracuje na 1. lékařské fakultě a v porodnici u Apolináře. Má za sebou několik tisíc odvedených porodů, pečuje o těhotné a zabývá se ultrazvukovou diagnostikou, jak v těhotenství, tak gynekologii. Je autorem několika knih z oboru porodnictví a gynekologie, publikuje v zahraničí i doma. Kompletní informace o jeho aktivitách jsou na webu www.gynekologporodnik.cz
