_Máme doma epileptika
Uzavřenost, samotářství, ale také hyperaktivita, agresivita či výkyvy nálad, to vše mohou být následky epilepsie. Přechodné psychické změny onemocnění mnohdy doprovázejí i přesto, že epilepsie není duševní choroba, ale neurologické onemocnění mozku. Přístup rodiny, celkové srovnání se s nemocí a optimistický pohled do budoucnosti jsou pro vývoj epileptického dítěte klíčové. Vyrovnat se s onemocněním dítěte a nalézt ten správný přístup, je obtížné.
Epilepsie se nejčastěji projeví do 3 let věku. Charakteristickým projevem nemoci jsou epileptické záchvaty, které značí náhlé zatížení mozku a jsou provázeny„epileptickým výbojem“. Přechodně může být epileptický záchvat spojen se změnami psychiky a s poruchami vědomí, vnímání nebo paměti. Dítě po záchvatu může být také dezorientované, vyčerpané, trpět úzkostí, bezmocí nebo naopak být agresivní a podrážděné.
Problémy s pamětí mohou být u dětí s diagnózou epilepsie i dlouhodobé. Časté jsou také problémy s učením, myšlením či řečí a celkové zpomalení psychických procesů. Epileptické děti mohou mít i sklony k roztržitosti a rozptýlenosti.
Izolace není správná ochrana
U rodičů je nejdůležitější, aby se s nemocí nejprve sami srovnali. K rychlému a správnému pochopení nemoci pomůže setkání s rodiči dětí se stejnou diagnózou. Za epileptické dítě se nestyďte a neizolujte ho od okolí, i kdyby vaším úmyslem bylo ho chránit. Izolace nepomůže, kontakt s vrstevníky a jinými dětmi naopak dítěti prospívá. U výchovy epileptika je důležité nalézt rovnováhu mezi tvrdým a příliš ochranitelským až úzkostlivým přístupem. Nedělejte z dítěte kvůli jeho nemoci střed veškerého dění v rodině, ani ho neprotěžujte před sourozenci. Zároveň byste mu neměli zdůrazňovat věci, které nemůže dělat, naopak se snažte ho přimět hledět na budoucnost optimisticky. Podpořte ho v jeho schopnostech a dovednostech, rozvíjejte jeho talent a nadání. K tomu napomůžou různé zájmové kroužky, či jiné školní nebo mimoškolní aktivity, kde se dítě nejen realizuje, ale bude také součástí skupiny.
Normální, nebo speciální výuka?
Pokud dítě trpí záchvaty s menší frekvencí a záchvaty nejsou příliš závažné, bez problémů může navštěvovat běžnou mateřskou i základní školu. Kontakt s ostatními spolužáky a pocit, že jsou „normální“ jim pomůže v jejich vnímání sama sebe jako součásti celku. Někdy však může být výuka v běžných základních školách pro dítě příliš stresující a náročná. V takovýchto případech je vhodné zvážit individuální pedagogický přístup či zařazení dítěte do speciální školy s individuálním výukovým plánem. Na dítě tam nejsou kladeny tak velké požadavky, zmenší se tlak na ně kladený a dítě přestane mít pocit, že neustále selhává, což pomůže posílit jeho sebevědomí.
Další vzdělávání je vhodné pečlivě zvážit. Stejně jako u všech ostatních dětí a mladistvých i u epileptických dětí by se měl výběr střední školy či učiliště, případně i univerzity, řídit podle nadání, talentu a představ o budoucím životě. Značný vliv má i pedagog, který může dítě výrazně motivovat ke studiu a osobnímu rozvoji a pomoci mu začlenit se do třídního kolektivu.
Zdroj: VZP, Baby klub
