Když se mne poprvé na gynekologii zeptali, jestli už mám sbalenou tašku do porodnice, myslela jsem si, že je to zase nějaký vtípek. Něco ve smyslu, jestli už s tím počítám, že to přijde. Jenže tuhle otázku mi kladlo stále více lidí a já si začínala připouštět, že to není ani řečnická otázka ani metafora...
Začala jsem tedy pátrat po tom, co to vlastně je taška do porodnice. Po té, co jsem prošla několik odkazů na internetu, došla jsem k závěru, že se spíš míní kufr do porodnice, podle toho, kolik věcí je s sebou potřeba.
Prošla jsem porodnice tři a v každé to bylo trochu jinak. Nicméně s kufrem by mne vyhodili asi všude. Je dobré si zjistit, co porodnice, ve které plánujete rodit, zajišťuje. V každé porodnici to bylo také rok od roku trochu jinak. Vyprávěly mi maminky, jak když rodily poprvé, dostaly balík plen pro miminko, napodruhé se divily, když měly přidělených 5 plínek na první noc. Takže i když už jste rodily ve stejné porodnici, chce si zjistit dopředu, co si přichystat.
Potom, co si zjistíte, co vaše porodnice vyžaduje, bych se zamyslela nad tím, jestli mám někoho, kdo se za mnou přijde druhý den po porodu podívat a kdo by mi mohl nějaké věci donést.
Do porodu jsem nepotřebovala nic. Mohla jsem rodit v oblečení, ve kterém jsem přišla, mohla jsem se převléct do čeho jsem chtěla, příp. jsem si mohla říct o erární košili. Erární košile je k dispozici i na přespání a po celou dobu pobytu – měnila jsem si ji za čistou kdykoliv jsem potřebovala. Očistky dost páchnou a z prsou teče mlezivo. Pro mne bylo nejpohodlnější vydržet nějaký ten den v plátěných košilích, které jsem odevzdávala do infekčního prádla než abych měla košilky svoje a zapatlané je tam někde skladovala v nočním stolku, tašce nebo je posílala prát domů.
Oblečení na miminko jsem měla ve všech porodnicích erární po celou dobu pobytu. Někde to vyžadovali, jinde mohly mít maminky oblečky svoje, ale to se zase řeší stejná věc – kam s poblitým a počůraným miminkovským oblečením.
V některé porodnici dostanete několik jednorázových kalhotek, zbytek je potřeba si pořídit v lékárně. Ve všech porodnicích, kde jsem rodila byla vybavená lékárna. Takže co nestihnete, dokoupíte na místě. Co se týče jídla a pití, v porodnicích vždycky byla kantýna nebo alespoň obchůdek, kde se dalo občerstvení nakoupit.
Po porodu obvykle dostanete příděl porodnických vložek. Nekupovala bych jich zbytečně moc, stačí balík a pak dokoupit, bude-li potřeba. Porodnické vložky se od běžných hygienických vložek liší tím, že jsou mnohonásobně silnější a prodyšné – nemívají lepicí pásek zespodu a pokud, tak jen tenký. Nemají křidélka. V jednorázových síťovaných kalhotkách téměř nedrží, pořád se posouvají , kroutí a cuckují. Nicméně jsou prodyšné. Silnější krvácení mi ustalo do dvou dnů po porodu. Ale každá žena to může mít jinak.
Na první den mít tedy téměř nic nemusíte. Kartáček na zuby, pastu, ručník a přezůvky bych si vzala. Občanku, průkazku zdravotní pojišťovny, těhotenský průkaz (doporučuji zkontrolovat, zda v něm máte zapsáno vše potřebné – nepodceňovat), pokud jste neodevzdali vyplněné dotazníky a informované souhlasy tak ty, peníze a telefon (s nabíječkou!). Pokud jste nebyli v porodnici na matrice, budete potřebovat rodný list, oddací list, příp. Prohlášení o jménu dítěte. Někdo k porodu nosí porodní plán. (Plánovat mi přijde fajn ve věcech, kterým rozumím. A které mohu predikovat. Průběh porodu si mohu představovat, ale držet se striktně plánu by z mého pohledu mohlo být kontraproduktivní. Přeci jen moje 4 přirozené porody jsou směšné vzhledem k počtu porodů, které denně v porodnici probíhají. Já si s sebou do porodnice místo porodního plánu brala vždycky někoho, komu jsem důvěřovala, že se za mne postaví kdykoliv to budu potřebovat. A potřeba to nikdy nebylo. Ale pro ten pocit bych do toho šla znovu.)
Dál budete potřebovat několikery jednorázové kalhotky a porodnické vložky. Hodí se mít, pro jistotu, nafukovací kruh. Dětský. Nebudete koupat děti v kruhu, ale když je někdy třeba rodičku po porodu sešít, pak jí kruh pod pánví výrazně uleví při rekonvalescenci. Chce to nezapomenout na ručník, porodnice přeci jen není hotel, na erární ručníky jsem v žádné porodnici narazila, ale prošla jsem jen třemi porodnicemi. Když už píšu o chůzi není od věci vzít si s sebou žabky na přezutí a do sprchového koutu. A teplé ponožky, kdo má rád. Jo a když jsme u té koupelny, tak sprchový gel a šampon taky nebývá erární.
Další dny už využijete vlastní plínky pro miminko a vlhčené ubrousky. Plínky na miminko bych kupovala podle toho, jak veliké miminko přivedete na svět. Může skočit tatínek po porodu.
Plínky 0 a New born bývají často pro nedonošené děti (cca do 2,5 kg). Moje děti začínaly 1kami (2-5kg) a některé z nich dokonce hned 2kami (3-6kg). Dětem, co se mi narodily 3,5 kilové byly jedničky jakž takž první dny a těm, co se narodily se 4mi kily 1ky nebyly přes stehna. Kila značená na obalech plen jsou jen orientační.
Podle toho, jak půjde kojení bych uvažovala o chráničích bradavek. (Neplést s formovači bradavek. Ty se používají v těhotenství u žen, které mají bradavky vpáčené nebo ploché bradavky. Do doby, než jsem přišla do porodnice mne nenapadlo o bradavkách takhle uvažovat, ale člověk se učí celý život.) Některé děti se díky nim lépe přisají. Chrániče brání před rozkousáním bradavek. Ač děti zuby většinou po narození nemají, dokážou dásničkami rozkousat bradavky do krve, když se nedaří... Namáhané bradavky zklidní PureLan 100 od Medely. Jedná se o 100% čistý lanolin. Bradavky po jeho použití neomýváte. V porodnici často doporučují Bepanthen, protože ten tam bývá k dispozici.
Co v porodnici k dispozici nebývá jsou vložky do podprsenky. Prsní polštářky, jak se také těmto vložkám říká, absorbují unikající mateřské mléko. Užitečné je mít kojící podprsenku, ale vystačila jsem si i s obyčejnou podprsenkou bez vycpávek a kostic. Do podprsenky si můžete strkat i termovložky po nahřátí podporující kojení a po vychlazení zklidňující nalitá prsa. Možná na nadstandartním pokoji by bylo možné je nahřívat a ochlazovat. Je to tip spíš na doma. Obdobnou funkci plní hydrogelové polštářky. Některé typy vložek do podprsenky mohou být používány opakovaně. Nehodí se do porodnice.
Oblečení pro miminko jsem si nechala přinést až podle velikosti dítěte a počasí. Dobré je mít čepičku pro miminko, protože ztráty tepla hlavičkou jsou u nich vysoké. Pediatři mi vždycky kladli na srdce, že mimino má mít o vrstvu oblečení víc než to, co si vezmu na sebe já. Pro představu. A když už jsem u té představy – nepředstavovala jsem si, jak budu vypadat po porodu a v čem budu odcházet z porodnice domů. Za těch pár dní v porodnici se toho moc nezmění. Těhotenské oblečení z kraje těhotenství mi byly příjemné ještě v šestinedělí. Podpůrné pásy u oblečení mi poporodní břicho příjemně stáhly. Roztáhnou se také pánevní kosti a nějaký čas trvá, než si sednou zpátky. Když jsem si chtěla po šestinedělí zapnout šaty, které jsem měla přichystané kamarádce na svatbu, zjistila jsem, že se mi porodem roztáhnul i hrudní koš. O několik centimetrů. A nebyla to prsa, kvůli kterým jsem šaty nezapnula. I hrudník se mi do roka vrátil do původních rozměrů.
Dudlík. To je kapitola sama pro sebe. V jedné porodnici jsem dostala vynadáno, že co cpu dítěti dudlík, že to kazí techniku kojení. V té samé porodnici o dva roky později jsem dokonce dudlík pro dítě dostala hned druhý den. Někde se na dudlíky netváří, jinde je jim to jedno – a záleží i na tom, koho zrovna v té které porodnici potkáte. Měla jsem děti s dudlíkem i bez dudlíku. Dudlík uklidní, ale nedejbože když se někde zatoulá. Vyvařování zahazovaných dudlíků je taky bezva činnost. Zbavování dítěte dudlíku jakbysmet. U někoho to může jít snadno, u jiného jde o traumatizující záležitost pro všechny zúčastněné. Bez dudlíku se zase vystavujete riziku, že si dítě začne cumlat palec, což je ve výsledku mnohem horší než sterilizace věčně ztraceného dudlíku. Pokud se rozhodnete pro dudlík je dobré mít s sebou více tvarů dudlíků a zkoušet, který se dítěti zalíbí. V nejmenší velikosti samozřejmě. Dudlíky jsou různě tvarované a podobně potom také savičky na lahvičkách. Většinou pokud si dítě zvykne na jeden typ dudlíku, těžko přechází na jiný tvar. Je dobré si zjistit, jestli dudlík, který jste pro dítě zvolili, je dobře dostupný i ve větších velikostech. Často jsem se setkala se zoufalými maminkami shánějícími pro svá batolata jeden konkrétní dudlík, protože bez něj byl řev a zoufalství a o jiný nebyl zájem. Dudlíky se většinou vyrábějí ve dvou variantách materiálu: přírodní latexový/kaučukový (nažloutlý až do hněda) a silikonový (průhledný). Některým dětem může latex způsobovat alergickou reakci.
Jak vy se připravujete na cestu do porodnice? Máte to daleko? A nějaké vychytávky? Něco, na co jsem zapomněla? Díky za komentáře!
Autor: Irena Svobodová
Porodní asistentka Veronika Töpferová vystudovala vyšší odbornou školu, obor porodní asistentka, praxi absolvovala v porodnicích FN Bulovka a Motol. Po zakončení studií nastoupila jako porodní asistentka do ÚPMD v pražském Podolí. Ráda Vám odpoví na otázky z oblasti předporodní přípravy, samotného porodu a šestinedělí. Vzhledem k tomu, že je sama maminkou dvou dětí, ráda se s Vámi podělí i z tohoto pohledu o své zkušenosti.
