_Máma na čtvrtou: Ženy, které mne inspirují - Jana

Janu znám už řadu let. Znám ji jako skvělou maminku tří úžasných dětí (po kom to asi mají ), pečující manželku a velmi dobrou přítelkyni. Rovnou ženskou, která říká věci přímo, ale ne necitlivě. Umí být přísná i chápající, důsledná v tom co dělá, nekompromisní co se nároků na sebe i okolí týče, umí pohladit a vyjádřit lásku, je obětavá a připravená pomoci, když je třeba. Dokáže poskytnout útěchu.

Krásně fotí. Na fotografiích dokáže zachytit atmosféru i emoce zúčastněných. A k tomu všemu má ohromný cit pro detail a dokáže zútulnit každý kout. Je pro mne radostí sledovat vkusně naaranžovanou velikonoční či vánoční výzdobu u nich doma. A nebo ty narozeninové dorty, co peče dětem po nocích, protože přes den není kdy! 

To, jak působí navenek, je ohleduplnost. I když ji samotnou něco trápí, když se setkává s křivdami, když se pere s pocity vyhoření, do práce své starosti nenosí. Resp. nenechává na sobě znát, že ji něco trápí. Když je v práci, je tam pro druhé. Osobní záležitosti jdou stranou. Dobře si uvědomuje, že ženy po porodu bývají citlivější než kdykoliv jindy v životě. Že se jich může hluboce dotknout jediný nepříjemný pohled nebo protivný tón hlasu. Že novopečené maminky bývají křehké a že konejšivý hlas a citlivý přístup tiší stres z toho, když se nedaří miminku přisát se k prsu a pít. Také ví, že první úspěchy v porodnici zvyšují čerstvé mamince sebevědomí a snižují strach z toho, co bude, až se přijde s miminkem domů a budou na to sami.

Ať tady napíšu cokoliv, lépe, trefněji než její dcera to nedokážu. Se svolením zde zveřejňuji básničku, kterou napsala mamince ke 40tým narozeninám, které nedávno oslavila:

„Maminko,

ten čas tak letí... Kolik už je to let, co bývaly jste děti?

Když pletla jsi věneček z pampelišek, skřítkům stavěla domečky z šišek...

Na Šumavě u řeky sis hrávala, když malá Cindy do vody skákala...

Tyhle vzpomínky najdeš za každým rohem, ty nikdy neřeknou Ti: „Sbohem!“

Když bylo Ti o trochu víc než pět, věděla jsi, že z koňského hřbetu chceš poznávat svět.

Tenkrát u koní jsi poznala svou velkou lásku

A i když Ti nechala nejednu vrásku – krom dvou malých holčiček,

Dnes jsi štěstím bez sebe, protože je tu náš Jiříček

a ten udělal by cokoliv pro Tebe.

Život pak rozdal nečekaně karty, když přibyl k nám chlapeček do party.

Život Tě už hodněkrát vyzkoušel, srazit na kolena se Tě mnohokrát pokoušel...

Byly tu slzy, smích, pláč, ale já vím, že Ty jsi velký rváč.

Vzpomeň si

kolikrát ses projížděla po louce, kolik si už pohladila koní...

Kolikrát pomohla jsi Verunce, když nikdo nemohl být u ní?

Kolik si nás toho naučila, i když hlava se Ti málem rozskočila.

Kolik si už upekla buchet po nocích,

Kolik si nám věnovala rad, aby nám nevrazili nůž do zad, 

Vždyť všechno jsme zvládli jen s Tvojí pomocí...

Dnes je to přesně 40 let co těšíš svou láskou tenhle svět.

Ale koukni, rosteš do krásy!

A ať jsi prostě jaká jsi, my jsme Tvá rodina,

proto přestože přibyla Ti nějaká ta vráska a šedina,

v našich očích budeš vždy hrdina.

Chci Ti dnes popřát k věnečku let, poděkovat za všechno co pro nás děláš,

Protože s Tebou nás, maminko, baví svět.

Tak připijeme dnes na Tvoje, že nic nevzdala si bez boje.

Přeji Ti spokojenost, žádné starosti a pevné zdraví,

Hodně štěstí a lásky, ať jen od smíchu máš další vrásky.“

Fotogalerie (6)

Dnes je Den matek. A já bych všem maminkám přála, aby se jim povedlo udržet si takhle krásný vztah s dcerou. Chtěla bych vzdát hold všem matkám, které se ve vší skromnosti starají o blaho svých bližních a rozdávají radost okolí. Věřím, že žen jako je Jana, je nespočet. Přála bych si, aby vedle nich stáli moudří muži, kteří by je dokázali ocenit. A bylo by hezké poděkovat ženám, které nám daly život, za to, že jsou.

Autor: Irena Svobodová