_Máma na čtvrtou: Report z lázní II.

A já jsem chtěla na kopec, když už jsme v těch horách. Nejjednodušší cesta jak dostat děti na kopec je je tam vyvézt. Našla jsem tedy nejbližší lanovku, od které se dá udělat krátký výlet po vrstevnici. Auto jsme nechali zaparkované v Ramzové pod sedačkovou lanovkou. Čtyřsedačkou jsme se nechali vyvézt do Ramzovského sedla (je tam restaurace s vyhlídkou, jinak nic), kde jsme přestoupili na dvousedačkovou lanovku na Šerák. 500m od výstupní stanice je výborná restaurace s krásným výhledem. Chata Jiřího Na Šeráku. Od restaurace je to ještě 1,5 km na Keprník. Půl kilometru se jde dolů a pak začne kilometrové stoupání po kamenité cestě až na vrcholek hory. Ani lanovka ani stoupání není na kočárek. Ale ty 4km s ročním dítětem v nosítku se ujít dají s přehledem. 3leťák kopec taky hezky vyšlapal. Bylo to tak akorát. Cestou na vrcholek nás zastihla bouřka. Mraky už se kupily při jízdě lanovkou, pak začalo hřmít a přes vrchol hory už se táhla hustá mlha. Výhled na dva metry, vlhko a při sestupu už regulérní déšť. Do restaurace jsme dorazili za blýskání a mokří tak, že z nás kapalo. V restauraci mají velký dětský koutek a ač bylo narváno, tak obsluha byla rychlá a jídlo donesli hned. Mezitím co jsme schly se venku mlha roztrhala, déšť ustal a na lanovce jsme si už jen promáčeli zadky. Vyráželi jsme v deset, doma jsme byli kolem páté.

Další hezký výlet, vhodný pro kočárek, je do Rejvízu na mechová jezírka. Je to stezka dřevěným chodníkem přes rašeliniště. Celý okruh je dlouhý sotva dva kilometry. Jde se kus lesem po široké cestě na kterou navazuje zmiňovaný chodník. V lese si děti stavěly domečky – oblíbená činnost, kterou musím brát na zřetel při plánování časového harmonogramu. V pět totiž musíme být zpátky na večeři.

Snídaně nám začíná v půl osmé, obědvá se v půl dvanácté. První směna. Pro školáky. Sama jsem byla překvapená, že po teplé večeři v pět už nemám do večera hlad. Děti si říkají o jídlo až těsně před spaním, ale to to nebude tou večeří v pět. Ke každému jídlu jako návdavek dostáváme ovoce, pečivo, jogurty a tvarohy, takže děti se případně dorazí na svačinu něčím z toho. O víkendech fungují obědové balíčky pro výletníky. V jesenických lázních o víkendech nebývají procedury. Jen někdy v neděli mají děti předepsané vanové koupele nebo bazén, na který se vždycky těší. Do bazénu se chodí s rodiči a je na nich, jestli si s dětmi hrají nebo plavou. Na bazénu je jen plavčík.

Fotogalerie (7)

Lázeňská škola funguje 5 dní v týdnu 3h denně. Děti začínají vyučování 8:15 a končí před 11tou. Reálně do školy chodí 4x týdně, protože jeden den v týdnu se musí v době školní docházky hlásit u ošetřujícího lékaře, který děti prohlédne a přeptá se, jestli jim procedury dělají dobře. Přesto vždycky byly s probíranou látkou napřed před spolužáky v jejich kmenové škole v Praze. Přístup k dětem je individuální, dětí ve třídách je pár a tak postupují v probírané látce mnohem rychleji. Lze požádat i o individuální učební plán a děti může doprovod (maminka, tatínek, babička, děda, teta...) vyučovat sám a děti do školy chodit nemusí. Mně se osvědčilo děti do lázeňské školy dávat – jednak se tím vyhnu dohadování o tom, že „teď se ven nepůjde, musíme udělat ještě tu matiku“  a potom děti ve škole vždycky navázaly kamarádství se spolužáky lépe než během procedur, kde k tomu není prostor.

Jaké máte zkušenosti s lázněmi vy? Které lázně jste vyzkoušeli? Šli byste do toho?

Autor: Irena Svobodová