_První okamžiky života

Mnoho nastávajících maminek možná překvapí, že porod a vstup do nového světa je pro dítě velkou zátěží a dost možná proto všichni můžeme být rádi, že si jeho vlastní průběh nepamatujeme. Porod je prvním okamžikem, kdy se dítě setká s něčím, co není jen příjemné. Plod je celé těhotenství hýčkán bříškem mámy. Děloha, plodové vaky a plodová voda ho chrání před přímým kontaktem se světem a tvoří pevnou hradbu, jež znamená velké bezpečí. Život v děloze je bez tlaku na tělíčko, všude kolem je plodová voda, která nadnáší a houpe, zvuk je tlumen tkáněmi břicha a oči nedráždí žádné světlo. Výživa a kyslík proudí do plodu přes placentu a pupečník a mimčo tak nemá žádnou práci ani s přijímáním potravy, ani s dýcháním. Základním úkolem plodu v děloze je růst a vyvíjet se podle »milion let platných zákonů přírody«.

Jenže pak přijde čas a nastane velká změna, která život v pohodlí a bezpečí nesmlouvavě ukončí. Jako první se objeví kontrakce. Ty dítě začnou tlačit porodními cestami směrem ven z těla mámy. Pro dítě to neznamená nic moc hezkého. Kontrakce se ho snaží pomocí velkého tlaku šroubovitým pohybem navést k tomu, aby trefilo ven, a aby šlo tou nejideálnější polohou - tedy temenem hlavy. Když jde vše podle plánu začíná se dítě během několika hodin od počátku prvních kontrakcí klubat na svět. Nejprve jde hlavička, která svým tvarem razí cestu pro zbytek těla, které pevně svírají porodní cesty. Tím, že dítě projde porodními cestami a narodí se, pro něj zdaleka všechny strasti nekončí. Ba naopak zažívá další šok. Všude kolem je světlo, spousta zvuků a k tomu všemu najednou začne být na svůj život ve velkém světě úplně samo. První, co musí zvládnout, je dýchání.   Při prvním křiku dochází k nadechnutí a miminku se roztáhnou plíce - tím začne samo dýchat. Pokud se tak nestane, je to špatně. Během chvíle dochází k dotepání pupečníku a porodník ho přestříhne. Pro dítě to znamená nejen přerušení dodávky kyslíku, s tím se už vyrovnalo, ale i začátek toho, že musí samo začít přijímat potravu. Naštěstí je od přírody každý novorozenec vybaven sacím reflexem a sání je tak pro něj přirozené. To co může minčo po namáhavé cestě trochu zklidnit, je kontakt s matkou. Důvodů je více. V době nitroděložního života dítě celou dobu vnímá tlukot jejího srdce. Ten po příchodu na svět najednou neslyší, možností jak toto na chvíli »obnovit« je položení dítěte na mámin hrudník. Tlukot srdce matky je pro dítě známý a znamená pro něj »chvilkový návrat do bezpečí«. ásledně přechází dítě do péče pediatrů a dětských sester a čeká ho osušení, vážení, mytí…. Během toho dítě musí bojovat s dalším příkořím nového světa. V těle mámy byla stálá teplota, s příchodem na svět se ale vše mění. Každý novorozenec má sklon k velkým teplotním ztrátám a musí být chráněn před únikem tepla. Proto je rychle osušen, zbaven zbytků plodové vody, aby jejím odpařováním nedocházelo k ochlazení organismu a je zabalen. Miminko má za sebou první minuty života, ty ho ale velmi vyčerpaly. Po velké práci tak usíná. Lékaři se mu snaží jeho začátek života ulehčit tím, že ho dají do tepla inkubátoru a nechají ho odpočívat. Během následujících hodin až dní se mimčo bude vyrovnávat s tím, že se cestou ven napilo plodové vody a může ublinkávat. Fungovat mu pomalu začne i trávicí soustava a než se vše srovná, ztratí zhruba desetinu své porodní váhy. Váhový úbytek ale rychle dožene a při odchodu z porodnice domů, bude vážit více, než když se narodilo. Možná se ptáte, proč je příroda k malému tvorečkovi tak krutá. Vyvinutý stres má na organismus novorozence jeden pozitivní dopad. Dítě se rychle adaptuje. Stres porodu a prvních hodin života je tím, co dítěti pomůže se rychle vyrovnat s nástrahami světa, do nějž vstoupilo a nastartuje ho k životu.