_IVF, náhradní mateřství a lesbické matky. Jak jsme na tom v Česku?

Pojďme to vzít od začátku. První „dítě ze zkumavky“ se narodilo před třiceti osmi roky, v roce 1978, první dítě ze zkumavky v tehdejším Československu se narodilo před třiceti čtyřmi roky, v roce 1982. Jaké možnosti tehdejší medicína měla, komu mohla pomoci?

Původně bylo vlastně mimotělní oplození určeno ženám, které neměly průchodné vejcovody. Bylo potřeba obejít tuto překážku a nahradit nějak funkci orgánu, který je důležitý pro transport spermií a vajíčka a také se v něm odehrává vlastní oplození, ve smyslu splynutí spermie a vajíčka. Začátky se nedají srovnat s tím, co máme k dispozici dnes. Stimulační preparáty se píchaly hluboko do svalu velkými jehlami, neexistovala možnost aktivního vpravení spermie do vajíčka pomocí ICSI (intracytoplazmatické injekce spermie) a embryologové uměli kultivovat embrya maximálně 1 – 2 dny. Zaváděl se proto větší počet embryí, ale úspěšnost byla nízká. Postupně se metody vyvíjely a asistovaná reprodukce mohla začít pomáhat i párům s jinými faktory neplodnosti.

Co všechno zvládne asistovaná reprodukce nyní?

Dnes umíme vybrat různými metodami tu nejoptimálnější spermii k oplození, zavést ji pomocí mikromanipulace do vajíčka, sledovat vývoj embrya pomocí časosběrného monitorování, odebrat  z embrya bezpečně vzorek a získat z něj DNA, kterou vyšetříme a poznáme, zda embryo bude či nebude trpět sledovanou nemocí či vadou. Pokud muž nemá v ejakulátu spermie, můžeme je získat operativní cestou z varlete. Pokud žena nemá vajíčka, může přijmout vajíčka od anonymní dárkyně. Pokud nemůže dítě donosit z důvodu děložní vady nebo jiného onemocnění, je možné transferovat embryo náhradní matce, která dítě donosí a porodí. Nejfantastičtější pro mě je, když dva lidé, kteří mají vážnou genetickou zátěž a nemohli by mít přirozenou cestou zdravé dítě, ho mohou počít pomocí reprodukční medicíny a mohou žít stejně šťastný život jako jejich sousedi a přátelé, a neriskovat, že přivedou na svět dítě natolik nemocné, že bude odsouzeno k smrti v dětském věku.

V úvodu jste se zmínila o tom, že dochází ke změně vnímání společnosti, jak jste to myslela?

Více nežli kdykoliv dříve se projevují tendence alternativ k tradiční rodině. Slavný český sociolog Ivo Možný říkal již dávno, že nás čeká období rozporů nejen mezi staršími a mladšími, mezi rodinami a singl osobami, heterosexuály a homosexuály, páry s dětmi a bezdětnými. Kromě toho se dnes rodiny častěji rozpadají a vytváří se další rodiny a jakési funkční jednotky a nejen mezi příbuznými a rodinou, ale tvoří se i rodiny „sešívané“. V rozvedených manželstvích či rozpadlých partnerstvích existuje střídavá péče o děti a životy lidí se tak nějak více prolínají. Vypadá to tak, jakoby v životě moderních lidí byla o něco méně akcentována  genetická identita a bylo více než dříve podstatnější, že ti, co spolu jsou, fungují, bez ohledu na to, jak se dali dohromady. V restauraci si myslíte, že sledujete tradiční dokonalou rodinu na rodinné oslavě. Ve skutečnosti tam sedí rozvedená žena se svým dítětem, přítelem, jeho dětmi, a jejich společným dítětem. Vedle ženy nesedí její matka, ale bývalá tchýně, která ji pomáhá vychovávat dítě, které má s tím novým přítelem, přišel i její bývalý manžel, který je gay a vzal s sebou svého přítele. Tenhle trend nezastavíme. Život v rozvinuté civilizované společnosti klade tolik nástrah a je tak obtížný a silně konkurenční, že se rozpadání vztahů a jejich „jinému“ sešívání“ nevyhneme.

Jak do této změny vstupuje asistovaná reprodukce?

Řekla bych, že velmi. Díky asistované reprodukci je možné, aby se rodinami staly i ty páry, které by za normálních okolností děti mít vůbec nemohly. A tím nemyslím jen páry podstupující klasickou léčbu neplodnosti, ale zejména dvojice, které podstupují institut náhradního mateřství, nebo lesbicky a homosexuálně orientované páry.

Institut náhradního mateřství je u nás již zákonný…

Zákon regulující náhradní mateřství nemáme. Nicméně s ohledem na ustanovení jiných zákonů je náhradní mateřství možné a tato léčba se v České republice odehrává. Pár si najde náhradní matku a dohodne se s ní, že  podstoupí transfer jejich embrya. Pokud náhradní matka otěhotní, očekává se, že podepíše souhlasné prohlášení, že otcem je biologický otec dítěte a  že pak po porodu dítě předá biologickým rodičům. A toto vše možné je, jenomže to má bez platného zákona svoje úskalí a hodně šedých zón. Nelze regulérně sepsat smlouvu mezi náhradní matkou a párem, protože taková smlouva se nemá o co opřít a je nevynutitelná. Podle stávajícího zákona je matkou ta žena, která dítě porodí a biologická matka si jej musí adoptovat. Neexistuje legální možnost, jak by do rodného listu dítěte byla rovnou zapsána biologická matka - žadatelka.

Co je na celém procesu pro dvojici, která se cestou náhradního mateřství vydá, nejnáročnější?

Všichni účastníci celého procesu žijí poměrně dost dlouhou dobu v nejistotě. Pár se může obávat toho, že si to náhradní matka rozmyslí a bude si dítě chtít ponechat. Paradoxně se to nestává zase tak často. Častěji se náhradní matka chce domoci dalších finančních prostředků a dělá obstrukce. Na druhé straně náhradní matka bez podepsané smlouvy má také určitou nejistotu v tom, že náhrady nákladů skutečně dostane proplaceny.

Takže byste uvítala nějaké změny?

Konstrukci zákona o náhradním mateřství a provázání tohoto zákona s dalšími zákony. Pár by s náhradní matkou sepsal smlouvu formou notářského zápisu, která by obsahovala veškeré podmínky celého procesu v souladu s tímto zákonem. Reprodukční klinika by obdržela stejnopis tohoto zápisu dříve, nežli začne provádět léčbu. V případě mimotělního oplození s transferem embrya náhradní matce řádně provedeného na reprodukční klinice s řádně podepsanými informovanými souhlasy by matkou, která bude zapsána do rodného listu, nebyla žena, která dítě porodí, ale „příjemkyně - žadatelka“, tedy partnerka či manželka biologického otce. Odpadl by soud rozhodující o nezrušitelném osvojení. Vše by se zjednodušilo. Stejně se to odehrává a odehrávat bude, ale je to pro zúčastněné do jisté míry riskantní.

Společnost v poslední době rozdělily dva proti sobě stojící tábory i návrhy ministryně Marksové, která by ráda umožnila početí cestou IVF i lesbickým párům.

Ano, i toto je společensky velmi náročné téma, nicméně, doba, ve které jsme, tyto otázky a diskusi nad nimi umožňuje. Jen pro úplnost dodám, že ve světě již některé státy k této možnosti přistoupily, takže nejde o nic, v čem bychom byli první. Jde o model, který již funguje.

Proč si myslíte, že paní ministryně s tímto návrhem přišla?

Přišla s tím zcela správně a již bylo načase, aby s tím někdo přišel. Zákon říká, že umělé oplození lze provést páru ve složení muž a žena, pokud o to požádají a podepíší informovaný souhlas. Každá singl žena nebo lesbička je schopná si nějakého muže, který s ní podepíše informovaný souhlas, najít. Ženy prostě chtějí mít děti a toto obcházejí. Je to ale nedůstojné. Nevím, proč bychom měli samotným ženám bránit mít děti pomocí asistované reprodukce oficiálně, když přitom samotných žen vychovávajících děti zplozené přirozenou cestou jsou spousty a nijak tomu bránit nemůžeme. Mělo by to být otázkou volby. Nikde není uvedeno, že žena, která má dítě, si později nemůže najít partnera či partnerku a společně s ním/ s ní o dítě pečovat. Jestli je žena momentálně sama, nebo žije v lesbickém páru, není také zcela podstatné. Ty děti podle zahraničních studií nejsou jiné, než děti vychovávané heterosexuálním párem, zvláště když se k tomu společnost a škola staví bez předsudků.

Pokud by došlo k této úpravě zákona, co všechno by zákon měl podle vás obsahovat, aby vše mohlo fungovat k dokonalosti všech?

V zákoně o specifických zdravotních službách stačí změnit formulaci o tom, kdo musí o mimotělní oplození požádat. Konkrétně stačí provést změnu v ustanovení v tom smyslu, že o použití spermatu dárce k oplození může požádat samotná žena, pokud nemá partnera

A poslední otázka. Když by jednoho dne došlo k úpravám zákonů upravujících náhradní mateřství a IVF u lesbických párů, co by to znamenalo pro České zdravotnictví a pro česká centra asistované reprodukce?

Myslím, že ekonomicky nic, protože se to stejně již děje, jen by to vše bylo pro ženy důstojnější a byly by dány jasné podmínky. A o to mi zejména jde. Singl ženy a lesbičky by se nemusely doprošovat známých a kamarádů o podpis souhlasu a nechodily by k nám pseudopáry fingující partnerství. I když to někdy poznáme,  na věci to stejně nic nezmění, protože nikdo nemá právo ani prostředky  k tomu zjišťovat, kdo s kým doopravdy žije či nežije. Všichni bychom se ale určitě cítili lépe. A co se týče náhradního mateřství, jistě by výrazně ubylo soudních sporů mezi biologickými rodiči a náhradními matkami, pokud by si mezi sebou mohli uzavřít regulérně smlouvu o náhradním mateřství sepsanou dle platného zákona, kde by byla zakotvena práva a povinnosti obou stran. Soudy by se nemusely v těchto případech zabývat nezrušitelným osvojením dítěte biologickou matkou, pokud by bylo možné do rodného listu dítěte zapsat ihned matku biologickou. Také by se mohly jednodušeji náhradní matky rekrutovat i z řad vdaných žen, pokud by zákon umožnil, aby otcem dítěte vdané náhradní matky byl nikoliv manžel náhradní matky, ale biologický otec.

 MUDr. Kateřina Veselá Ph.D

Ilustrační foto: freedigitalphotos.net, Repromeda