_Historie plastických operací prsů

Psal se rok 1962 a američtí plastičtí chirurgové Frank Gerow a Thomas Cronin provedli první moderní plastiku prsou

Pacientka se jmenovala Timmie Jean Lindsey a za lékaři přišla, protože chtěla odstranit z prsou tetování. Timmie se stala první ženou v historii, které byly implantovány silikonové výplně, a pomohla odstartovat doslova revolucí v tvarování prsou. Do té doby byly zájemkyně o úpravu ňader nuceny podstupovat řadu nebezpečných zákroků, například injekce parafínu nebo průmyslového silikonu. Ve stejné době, kdy se Timme mohla pyšnit novým dekoltem, čeští vědci v čele s uznávaným akademikem prof. Ing. Ottem Wichterlem, DrSc. právě dokončovali první modely československých prsních implantátů plněných speciálním hydrofilním gelem – takzvané „hydrony“. „Plastická chirurgie obecně zaznamenala na území bývalého Československa bouřlivý rozvoj především po pádu komunismu. I proto si řada lidí myslí, že před rokem 1989 se u nás dnes populární „plastiky“ neprováděly. Opak je však pravdou, naši odborníci byli skutečnými průkopníky v oblasti plastik prsou i ostatních partií. I plastická chirurgie jako samostatný obor byla jako první na světě uznána u nás v Československu v roce 1932,“ říká doc. MUDr. Jan Měšťák, CSc. z kliniky plastické chirurgie Esthé. První české prsní implantáty byly implantovány pacientkám po odnětí prsou v důsledku nádorového onemocnění poprvé v roce 1964. Používaly se ale pouze krátce, protože stát nebyl ochoten finančně podpořit jejich další vývoj. Nebyly zcela dokonalé. Oproti americkým silikonovým výplním měly omezenou plasticitu, kuželovitý tvar zůstával trvalý a nedocházelo k přelévavému efektu, který u moderních implantátů imituje chování pravé prsní tkáně. To byla zřejmě největší nevýhoda hydronů. S věkem pacientky se nepřizpůsobovaly změnám tvaru prsů a po čase až nepřirozeně „trčely“. Implantovány byly zhruba stovce žen a jeden stál zhruba 800 Kčs. Průměrná hrubá měsíční mzda přitom činila přibližně 1 500 Kčs.

1975 – Odlehčené implantáty profesora Bařinky

V roce 1975 doc. MUDr. Ladislav Bařinka, CSc. a jeho tým nechal patentovat odlehčený prsní implantát, který byl zbaven nevýhod hydronu. Odlehčený implantát docenta Bařinky sloužil jako dočasný implantát a našel uplatnění především při rekonstrukcích prsů po nádorovém onemocnění nebo při nápravě vrozených vad. Estetické operace byly v této době téměř tabu. Během 80. let se i do tehdejšího Československa pomalu začaly dostávat americké silikony. Jednalo se ale o „západní“ zboží a tak jejich transport přes hranice byl obtížný.

80. a 90. léta – Prsní implantáty u soudu, FDA zasahuje

Když už se zdálo, že vývoj stále lepších silikonových prsních implantátů nic nezastaví, přišla na přelomu 80. a 90. let dvacátého století v USA řada soudních sporů, které zpochybňovaly bezpečnost implantátů. Pacientky žalovaly jejich výrobce o vysoká odškodnění s tvrzením, že jim implantáty mohou způsobit autoimunitní onemocnění, a spory většinou vyhrávaly. V roce 1992 zakázal Americký Úřad pro bezpečnost potravin a léčiv (FDA) výrobu a prodej prsních implantátů, dokud nebude jejich bezpečnost prověřena. „Jedinou výjimku získala firma Mentor, která nadále mohla vyrábět a prodávat silikonové prsní implantáty určené pro rekonstrukce prsou. Zásadní bylo, že během 90. let byly zveřejněny desítky studií, z nichž ani jedna neprokázala spojitost mezi silikonovými implantáty a vznikem autoimunitních onemocnění. Někteří výrobci implantátů ale mezitím museli vyplatit mnohá neoprávněná odškodnění,“ říká plastický chirurg MUDr. Karel Urban z kliniky plastické chirurgie Esthé. Přesto teprve v roce 2006 FDA znovu povolila vybraným výrobcům (Mentor, Inamed) silikonových prsních implantátů, kteří splnili nejpřísnější kritéria, jejich výrobu a prodej za účelem estetického zvětšení poprsí.

Současnost: šetrné metody i snaha o přirozený vzhled

Od prvních plastických operací prsou z 60. let bylo dosaženo pokroku nejen v kvalitě a bezpečnosti implantátů, ale i v oblasti operačních postupů nebo vybavení chirurgických sálů. Nejvýznačnějším současným trendem je snaha výrobců implantátů i samotných operatérů, aby výplně, potažmo samotná úprava prsou, působily přirozeně. Běžné je tak vložení implantátů malým řezem v podprsní rýze nebo řezem vedeným okrajem dvorce prsní bradavky. Po zahojení je jizva téměř neznatelná. „Jak lékařům, tak pacientkám se před dvaceti třiceti lety ani nesnilo o tom, co je dnes při zvětšení či modelaci prsou běžné. Stále žádanější jsou především anatomické prsní implantáty s kapkovitým tvarem, které věrně imitují přirozený vzhled prsu. U nás je prozatím jejich podíl 20%, ale trend kopíruje vývoj v zahraničí, kde tyto implantáty tvoří až 60 %. Kapkovité výplně mají vždy texturovaný povrch, jehož zpracování může výrazně snížit riziko postoperačních komplikací. U nás na klinice Esthé používáme anatomické implantáty s texturací Siltex, které mají studiemi dlouhodobě prokázané nejnižší riziko rotace, kapsulární kontraktury nebo zdvojené kapsuly. Uvnitř implantátu se nachází speciální kohezivní gel, který nevyteče ani při vzácném protržení obalu implantátu, například v důsledku autonehody,“ říká MUDr. Libor Kment z kliniky plastické chirurgie Esthé.

3 nejnovější trendy v oblasti prsních implantátů

• Anatomické implantáty. Silueta implantátu kopíruje přirozený tvar ženského prsu. Používají se v případech, kdy pacientka důrazně dbá na to, aby plastická operace prsou působila přirozeně. Vhodnou volbou jsou i při řešení asymetrie prsou nebo lehké ptózy prsou. V anatomických implantátech je použit speciální kohezivní gel, který zajišťuje tvarovou stálost.
• Povrch Siltex. Speciálně vytvořená textura Siltex  na povrchu implantátu umožňuje optimální propojení s okolní tkání. Tento typ povrchu zároveň výrazně snižuje riziko pooperačních komplikací, například kapsulární kontraktury, ruptury pootočení implantátu, zdvojení kapsuly, i v dlouhodobém horizontu.
• Silikonový kohezivní gel. Tužší konzistence silikonového gelu zvyšuje bezpečnost implantátu. Kohezivní gel totiž neunikne mimo obal ani při porušení celistvosti implantátu, Memory gel s pamětí zajišťuje také dlouhodobou tvarovou stálost.

Budoucnost plastických operací prsou? Kmenové buňky, nanotechnologie…

Praktická aplikace níže uvedených metod je sice prozatím v nedohlednu, jednou ale třeba skutečně plastické operace prsou takto vypadat budou.

Jak by mohla vypadat budoucnost plastik prsou

• Dočasná prsa. V budoucnosti možná budou ženy moci využít možnosti tzv. „dočasných prsou“. Jedná se o řešení, na kterém v současnosti pracují newyorští odborníci, a které bude vhodné pro ženy, které malé poprsí omezuje, nicméně nejsou ochotny mít implantáty po celý život. Princip by dle předběžných záměrů měl probíhat tak, že ženě bude do prsu vstříknut fyziologický roztok, který zvětší objem prsou po následující 2-3 týdny. Existují úvahy o tom, že by stejný roztok mohli používat i muži pro zvětšení jimi požadovaných partií. Celý projekt je nicméně ve stádiu výzkumu a mnozí lékaři jsou zatím skeptičtí vzhledem k možným zdravotním rizikům.
•  
• Kmenové buňky. Jako reálné řešení, ovšem pravděpodobně až ve vzdálené budoucnosti, se jeví být používání kmenových buněk pro „vypěstování“ nového poprsí. Kmenová buňka je základním typem buňky, která je schopna dělení a přeměny na jiný typ buňky, což umožňuje tělu vytvořit nové buňky a opravit tak poškozené části těla. Odborníci předpokládají, že toto řešení bude optimální volbou pro pacientky po odstranění prsu.
•  
• Mikroimplantáty. Další zajímavou zkoumanou metodou zvětšení poprsí, která je v současnosti ve stádiu výzkumu a vývoje, je technologie mikroimplantátů. Jedná se o malé kuličky plněné silikonem, které by se do prsou vkládaly místo klasických prsních implantátů. Jedná se o podobnou situaci, jako by se do sáčku vložily kuličky. Výhodou je menší pnutí uvnitř mikroimplantátu a menší riziko jeho prasknutí díky malým rozměrům.
•  
• Nanotechnologie. Nanotechnologické řešení spočívá v přímém ovlivňování atomů a molekul silikonového gelu k zajištění nejvyšší míry kompatibility implantátu s tělem pacientky. Uvažuje se dokonce i tom, že by implantáty mohly obsahovat malé množství léků (například antibiotik k zajištění bezproblémové rekonvalescence po operaci nebo onkologických léků v případě nádorového onemocnění). I zde se ale jedná čistě o teoretickou možnost, která nebude využitelná v blízké budoucnosti.