„Videohry musí mít své hranice. Ale v principu, když je toho tak akorát, tak z dětí vyrostou zcela zdraví jedinci,“ říká psycholog Petr Šobra, podle něhož by se děti nejdříve měly naučit pohybovat v analogovém světě a až poté i v tom digitálním.
Kdy začít?
Klíčová otázka všech debat rodičů zní: kolik času děti mohou trávit hraním videoher? Důležité je dodržovat domluvené časové limity, aby zábava nepřešla v závislost. Podle tvrzení některých odborníků by to mělo fungovat následovně - předškoláci maximálně dvacet až třicet minut denně, mladší školáci zhruba hodinku za den a děti od deseti let v průměru hodinu až dvě denně.
„Nejlepší je začít s hrami až okolo devíti nebo deseti let. Dříve by se mělo jednat spíše o nějaké edukativní hry,“ míní psycholog Šobra. „Ale pozor na hry, u kterých probíhá online komunikace. Ty by měly hrát až děti okolo 13 nebo 14 let, hrozí tam totiž kyberšikana,“ dodal.
Obecně se má za to, že hraní her v přiměřeném režimu dětem nemůže nijak uškodit. Právě naopak, rozvíjí jejich vnímání, pozornost, postřeh, logiku, trpělivost, spolupráci i komunikaci.
Děti ví, co je skutečnost
Pro nejmenší ratolesti se doporučují hry s animovanými zvířátky, které s nimi budou komunikovat, dávat jim úkoly a předvedou jim spoustu věcí, co je zaručeně pobaví. Důležitá je i role rodičů, kteří by vše měli vnímat a dítěti vysvětlovat, co se na obrazovce vlastně děje.
U starších dětí by měly převažovat hry, které podporují logické myšlení, například strategie. Ani obávané střílečky však nemusí být důvodem k panice. „Rodiče se často bojí, že když děti hrají střílečky nebo agresivní hry, tak rozvine jejich agresivitu. To však není nijak prokázáno, děti jsou si vědomi, že je to hra. Ví, co je realita a co je skutečnost,“ uklidňuje Petr Šobra.
Přesně vymezené hranice ani příručky, co je a co není vhodné, neexistují. Videohry jsou magnetem, které děti zkrátka lákají. Zajímejte se, co je baví, dopřejte jim trávit čas ve virtuálním světě a zkuste se do něj občas taky zapojit. Pokud vše proběhne v rozumné míře, bude to fungovat!
Autor: Petr Sobol
Mgr. Petr Šobra 
