_Co vás čeká po přijetí do nemocnice

Standard či nadstandard?

Většině pacientů během pobytu v nemocnici vadí představa ztráty soukromí. Pobývat 24 hodin denně v místnosti společně s dalšími dvěma, třemi (i více) osobami bývá nepříjemné. Pacient v tuto chvíli vítá spíše klid a intimitu. Pokud máte zájem (a finanční možnosti), neváhejte se informovat na možnost nadstandardního ubytování v nemocnici, a to jak při hospitalizaci plánované, tak akutní. Tzv. „nadstandard“ obvykle znamená ubytování v jednolůžkovém pokoji vybaveném televizorem, někde ledničkou či internetovou přípojkou, ale hlavně často i vlastní koupelnou a WC. Úroveň nadstandardů v nemocnicích v ČR je různá a závisí na stavebním uspořádání nemocnice i na jejích finančních možnostech. Cena nadstandardního ubytování není smluvní – nemocnice Vám musí předložit oficiální ceník, kde je jasně uvedeno jakému druhu nadstandardních služeb konkrétní cena odpovídá. Obvykle se příplatky za nadstandardní pokoj pohybují v řádech 1000 Kč/den. Úhrada nadstandardního ubytování po Vás nesmí být vyžadována, pokud jste si je neobjednali – například v případě, že je při akutní hospitalizaci jediné volné lůžko právě na nadstandardním pokoji.

První kroky na oddělení

Při přijetí k hospitalizaci je přijímající lékař povinen vás seznámit s důvodem přijetí a s tzv. plánem zdravotní péče o vás – tedy s tím, co „se s vámi bude dít“. V tomto procesu byste neměli hrát jen roli pasivního a přikyvujícího posluchače – neváhejte klást lékaři otázky, které vás zajímají. Přijímající sestra vás podobně seznámí s plánem ošetřovatelské péče a především vás seznámí s provozem oddělení a s jeho uspořádáním. Její povinností je také seznámit vás s nemocničním řádem a Kodexem práv pacientů, který by na každém oddělení každé nemocnice měl být k dispozici. Stále větší počet nemocnic v ČR používá k bezpečné identifikaci pacientů plastové náramky, na nichž je uvedeno jméno, číslo pacienta, datum narození, případně další informace. Jedná se o účinný nástroj prevence záměny pacienta například při podávání léků, při operačních výkonech apod. Máte jistě právo z osobních důvodů odmítnout nošení identifikačního náramku, ale je především ve vašem zájmu toto označení přijmout – záměny pacientů (zejména např. při nočním podání léků) nejsou nikde na světě výjimkou.

Jen málo českých nemocnic má pokoje nemocných vybavené dostatkem úložných prostorů (skříní), proto vám s největší pravděpodobností po příchodu na pokoj sestra nabídne uložení svršků do šatny – přitom vám vystaví potvrzení o odevzdání včetně jejich popisu, který si pečlivě zkontrolujte, jinak nelze reklamovat případnou ztrátu či poškození vašeho oděvu. Sestra vám rovněž nabídne uložení cenností, které máte případně u sebe, případně větších finančních částek, do nemocničního trezoru. Obecně se nedoporučuje nosit s sebou do nemocnice cennosti a větší finanční sumy. Pokud se tak z jakéhokoli důvodu stalo, využijte možnosti je (opět proti potvrzení) bezpečně uložit, jinak se při případné ztrátě vystavujete riziku nepříjemných, dlouhých a ne vždy úspěšných sporů. Většina nemocnic má dnes v areálu bankomaty, takže k držení větších finančních částek v hotovosti opravdu není žádný důvod.

Ve všech nemocnicích v ČR je zakázáno kouření – nekomplikujte laskavě svůj pobyt zbytečnými konflikty s personálem a respektujte toto omezení. Bývá zvykem vyhradit místa pro kouření v rámci areálu zdravotnického zařízení. Personál je povinen vás s nimi seznámit při přijetí.

Organizace práce na pracovištích nemocnic není jednotná. Obvyklé členění je na tzv. standardní oddělení, určené pro většinu „běžně“ nemocných, dále jednotky intenzivní péče (tzv. JIP) a resuscitační oddělení (ARO) určená pro těžce nemocné, kteří vyžadují pomoc přístrojů, pečlivé sledování jejich životních funkcí, například krevního tlaku či EKG (tzv. monitoring), případně speciální pracoviště (porodní sál, pooperační oddělení apod.).

Kdo je kdo

V čele pracoviště nemocnic stojí primář. Pracoviště fakultních nemocnic se nazývají kliniky a titul vedoucího pracoviště je přednosta kliniky. Statut kliniky může ministerstvo zdravotnictví udělit i pracovišti v jiných zdravotnických zařízeních než jsou fakultní nemocnice. Jednotlivá oddělení pracoviště (často nazývaná „stanice“) vede vedoucí lékař, kliniky obvykle učitel lékařské fakulty s titulem „asistent“, případně „docent“ či „profesor“. Tyto tituly jsou vázány na školské, výukové funkce na klinice. Organizační vedení pracoviště zajišťuje primář ve spolupráci s přednostou kliniky. O jednotlivé pacienty se starají jejich ošetřující lékaři – pokud jste nebyli informováni o tom, že vaším ošetřujícím lékařem bude lékař, který vás do nemocnice přijímá, neváhejte se zeptat, kdo jím bude a jméno tohoto lékaře si dobře zapamatujte, případně si jej zapište. Ošetřující lékař odpovídá za to, že jsou provedena všechna nutná vyšetření, koordinuje péči různých specialistů, průběžně vás informuje o vývoji vašeho zdravotního stavu, o všech nálezech, k nimž se během pobytu došlo a odpovídá na nejčastěji kladenou otázku: „ Kdy půjdu domů?“. Ošetřující lékař u vás bude provádět každý pracovní den vizitu. Není neobvyklé, že se během pobytu na jednom pracovišti ošetřující lékaři střídají, vždy však o tom musíte být informováni. Několikrát za týden probíhají takzvané „velké vizity“ – tedy vizity primáře nebo přednosty kliniky, jemuž ošetřující lékaři podávají informace o jednotlivých pacientech. Pokud máte dotaz, na který Váš ošetřující lékař neumí odpovědět, neváhejte se zeptat během velké vizity (či kdykoli jindy) jeho nadřízeného. Mnohem více času než lékaři tráví s pacienty zdravotní sestry a další ošetřovatelský personál. Pro každou směnu by vám měla být vyčleněna „vaše“ sestra, která odpovídá za veškeré poskytnuté ošetřovatelské výkony zejména podávání léků. Její jméno budete také znát – je povinna, podobně jako všichni pracovníci nemocnice, kteří s vámi přijdou do styku, se vám představit a nosit viditelně umístěnou jmenovku. V čele ošetřovatelského personálu na každém pracovišti je tzv. staniční sestra, na ni se obracejte s případnými připomínkami k práci jednotlivých sester či ošetřovatelského personálu obecně. Každé oddělení či klinika má vrchní sestru, která řídí veškerý nelékařský personál a obvykle společně s primářem či přednostou kliniky provádí velké vizity. Kromě ošetřujícího lékaře vás budou vyšetřovat, případně provádět nejrůznější výkony, jiní lékaři dané nemocnice – říká se jim konsiliáři. Každý z nich je opět povinen se vám představit a seznámit vás s účelem jím prováděného vyšetření. 

K zástupcům ošetřovatelského personálu, kteří se o vás budou starat, patří obvykle:

fyzioterapeuti (také nazývaní rehabilitační pracovníci) – specialisté v provádění léčebné rehabilitace – docházejí za pacientem na jednotlivá pracoviště nemocnice, případně se o ně starají na vlastním oddělení,

nutriční terapeuti (také nazývaní „dietní sestra“) – odborníci na léčebnou výživu a stravování. Ti za vámi mohou přijít na základě upozornění vašeho lékaře či sestry, že máte pravděpodobně nedostatečnou (či nadměrnou) váhu a budou se společně s vámi věnovat rozboru vašeho jídelníčku a snažit se vám navrhnout způsob, jak výživu zlepšit. Nutriční terapeuti pomáhají lékařům i při léčbě pacientů s onemocněními, kde je příslušná dieta podstatnou součástí léčby (například cukrovka – diabetes mellitus),

radiologický (rentgenový) asistent – pod vedením lékaře provádí rentgenová vyšetření,

sociální pracovník – pomáhá řešit obtížnou sociální situaci vzniklou v souvislosti s onemocněním či úrazem – zajišťuje například ve spolupráci s ošetřujícím lékařem podání žádosti o umístění v léčebně dlouhodobě nemocných,

ošetřovatelky a sanitáři – bez nich se neobejde provoz žádného oddělení – méně kvalifikované práce jako je pomoc pacientům při jídle, při osobní hygieně, či jejich transport na různá vyšetření.

Drtivá většina pracovníků nemocnic je vysoce kvalifikovaná a komunikačně zdatná – zdravotníci vykonávají svou práci rádi a k pacientům mají profesionální a slušný vztah. Tak jako ve všech jiných profesích i zde se může stát, že se najde výjimka – lékař či sestra nebudou respektovat vaše požadavky, nepodají vám dostatečnou informaci. V tom případě neváhejte a požádejte o pomoc jejich nadřízené, případně primáře či přednostu kliniky. Pokud by ani toto nepomohlo, využijte možnosti obrátit se přímo na ředitele příslušné nemocnice – pokud jste příliš oslabeni v důsledku svého onemocnění, požádejte o pomoc své blízké. Na druhé straně je dobré mít na paměti, že práce ve zdravotnictví je stresující a proto je nutné snažit se ve vztahu k personálu nemocnice vystupovat klidně, trpělivě a vlídně – v žádném případě však poníženě.

Duchovní služby

Každá nemocnice zajišťuje pro své pacienty dostupnost duchovních služeb pro všechny církve a náboženské společnosti, které v ČR působí. Pro většinová vyznání v dané oblasti se obvykle konají v nemocnici pravidelné bohoslužby. Individuální kontakt s duchovním zprostředkuje vaše sestra, případně ošetřující lékař. Pokud v nemocnici není pro duchovní služby vyčleněn prostor (obvykle společná - ekumenická kaple), nebo váš stav nedovoluje, abyste se s duchovním v tomto prostoru setkali, personál vám zajistí možnost nerušené komunikace třeba i improvizovanou formou přímo na oddělení.

Strava

Kvalita stravy v nemocnici bývá předmětem nejčastějších diskusí a stížností. Při velkokapacitním vaření jistě není možno uspokojit individuální chutě, ve většině nemocnic v ČR je ale v současné době již dostatečně kvalitní systém přípravy stravy, který by měl být pro daný účel uspokojivý. Požadujete-li vyšší standard stravy, neváhejte požádat vaši sestru či nutričního terapeuta o nabídku nadstandardní stravy (za poplatek). Ve všech nemocnicích by Vám měli být schopni na požádání zajistit vegetariánskou stravu či stravu s vyloučením vepřového masa. Mnohem významnější než chuť stravy je její „bezpečí“. Nezapomeňte seznámit přijímajícího i ošetřujícího lékaře s tím, že máte nějakou alergii na potraviny – tuto informaci dejte i své sestře a obvykle není na škodu ji i napsat na lístek položený například na váš noční stolek. Navíc je vhodné při jakémkoli podezření, že podaná strava by mohla obsahovat potravinu, na kterou jste alergičtí, ihned požádat o konzultaci sestru či nutričního terapeuta – opatrnosti nikdy nezbývá. Pokud pacientům do nemocnice jejich blízcí přinášejí stravu, je nutné, aby se tak dělo po konzultaci s ošetřujícím lékařem – některé potraviny mohou být nevhodné vzhledem k onemocnění, či vzhledem k lékům, které pacienti užívají. Nemocnice musí zajistit prostor pro ukládání potravin podléhajících zkáze (lednici), současně má ale právo prošlé, poškozené či jinak rizikové potraviny s vědomím pacienta zlikvidovat.

Důvěřuj, ale…

I při veškeré snaze o poskytování kvalitní a bezpečné péče je nemocnice natolik složitým „organizmem“, že se nemůže vyhnout případným rizikům. K tomu, aby jich bylo co nejméně, můžete přispět i vy. Snažte se klást lékařům i sestrám co nejvíce dotazů (například na to, jaké léky vám sestra podává, za jakým účelem vám odebírají krev apod.). Nespoléhejte na to, že se případná informace o nějaké rizikové okolnosti vašeho zdravotního stavu (například alergie na konkrétní lék), kterou jste sdělili při přijetí, dostane ke každému ze zdravotníků, kteří o vás pečují – upozorněte je třeba i opakovaně – opatrnosti nikdy nezbývá. Je užitečné, když si budete zapisovat, jaké informace vám jednotliví lékaři či sestry podali a kdy to bylo. Jednak vám to pomůže si všechna sdělení zapamatovat a případně o nich informovat své blízké. Také fakt, že si činíte poznámky při rozhovoru s ošetřujícím lékařem, má i svůj psychologický dopad – personál má pak snahu pracovat ještě precizněji. JDE O VAŠE BEZPEČÍ.

(zdroj MZČR)