_Černý kašel je nebezpečný zejména pro malé děti

Černý kašel (pertussis, pertuse) patří mezi vysoce nakažlivá onemocnění dýchacího ústrojí, jeho původcem je bakterie Bordetella pertusis, která se šíří kapénkami (kašel, kýchání smrkání apod.), dolet kapének je 90 – 150 cm.
Zdrojem nákazy je vždy nemocný člověk, přenos přes potřísněný předmět je minimální, protože bakterie Bordetella pertussis na vzduchu velmi rychle vysychají a hynou. 
Nemocný člověk je nakažlivý pro své okolí během konce inkubační doby (před nástupem prvních příznaků), během celé doby trvání kašle (trvá až 100 dní) a někdy i v průběhu rekonvalescence.
Po kontaktu s nakaženým jedincem onemocní 80 až 90 procent vnímavých osob.

Nejvíce ohrožená skupina – novorozenci

Černý kašel představuje největší nebezpečí pro novorozence a kojence; tedy pro děti proti černému kašli neočkované nebo neúplně očkované. V ČR jsou malé děti do jednoho roku věku očkovány v rámci plošné vakcinace hrazené z veřejného zdravotního pojištění ve čtyřech dávkách tzv. hexavakcínou – první dávka se aplikuje od 9. týdne života. Následně jsou děti dvakrát přeočkovány, poprvé mezi pátým a šestým rokem, podruhé mezi desátým a jedenáctým rokem věku.
Přestože černý kašel pro malé dítě může znamenat smrtelné nebezpečí, u adolescentů a dospělých jedinců může probíhat v mírnější atypické formě, nebo zcela bezpříznakově. Tito nemocní proto ani nemusejí vědět, že jsou nakaženi, nebo že již onemocnění prodělali.
Pokud onemocní člen rodiny, ve které je novorozenec, je dítě vystaveno vysokému riziku nákazy. Podle studií až 67 procent nákazy novorozenců proběhne právě v rámci rodiny - ve 32% jde o nákazu získanou od matky, ve 20% od starších sourozenců, v 15 % od otce. Mezi další možné zdroje infekce patří prarodiče (8% ), ostatní příbuzní a zdravotní personál porodnic či lékařských ambulancí.

Protilátky nejsou navždy

Celoživotní imunita proti černému kašli neexistuje. Neposkytne ji ani očkování, ani prodělání onemocnění. Dostatečně nejsou chráněni ani novorozenci protilátkami získanými od matky.
Transplacentárně získané protilátky (ty, které dítě získává během nitroděložního života od matky) krátce po porodu mizí. Během prvních čtyř týdnů klesnou na 21 % z celkového množství přijatého od matky, do osmi týdnů jich zůstává pouze 4,7%.
Vzhledem k tomu, že ani matka vždy nemusí mít dostatek protilátek, které by dítěti mohla předat, je ve věku dvou měsíců 95% dětí bez protilátek proti černému kašli.
Vakcinace poskytuje ochranu proti nákaze 3-12 let, následně protilátky získané touto cestou mizí.
Po prodělání onemocnění je účinné množství protilátek v krvi člověka po dobu 4-20 let.
Statistiky ukazují, že dospělý člověk obvykle prodělá mírnou formu onemocnění průměrně 2,6krát za život.

Jak se nemoc projevuje

Typickým projevem černého kašle je urputný, dráždivý, suchý kašel, který při pokusu o nadechnutí způsobuje zvuky podobné kokrhání kohouta. Urputné kašlání bránící nadechnutí bývá příčinou nedostatku kyslíku, v důsledku čehož nemocný až promodrává, nedostatek kyslíku může způsobit poškození centrálního nervového systému. Při opakovaných záchvatech kašle může dojít k poškození kapilár, objevuje se tak krvácení do oční spojivky i pod kůži, což je příčinou vzniku modřin.
Nemoc obvykle nebývá doprovázena vysokými teplotami.
Závažnými komplikacemi onemocnění jsou zápal plic, postižení centrální nervové soustavy, vznik křečí či vyhřeznutí kýly.
U dětí nemoc doprovází odmítání potravy, které obvykle dráždí ke kašli, a dítě celkově neprospívá.
U dospělých může urputným kašlem dojít až k zlomeninám žeber, poškození mezižeberních svalů či ke vzniku inkontinenci moče.
Léčba nemoci spočívá s podávání cílených makrolidových antibiotik.
Pokud dojde k prokázání onemocnění včas a je rychle zahájená správná léčba, je šance na zmírnění průběhu onemocnění a člověk se během dvou až tří dní stává neinfekčním.
V okamžiku, kdy ke včasnému prokázání choroby nedojde a antibiotika se nasadí pozdě, nebo vůbec ne, dochází k uvolnění toxinu z baktérií do krve. Tento stav již antibiotika neovlivní, ale zabrání šíření bakterií na další jedince a zabrání sekundárním infekcím. 
Ve závažných případech dochází v plicních tkáních k rozvoji těžkého zánětu, poškozené tkáně jsou velmi často infikovány další infekcí, virovou nebo bakteriální, a  vzniká zápal plic. Pro malé děti je tento stav velmi nebezpečný a může znamenat i smrt.

Řešením je pouze prevence

Jedinou možnou ochranou je očkování a následné pravidelné přeočkování.
Toho by měli využít zejména rodiče plánující potomka. Proočkováním okruhu lidí, u kterých je předpoklad kontaktu s novorozencem dojde k významnému snížení rizika nákazy.
Matky by se měly nechat naočkovat ideálně ještě před otěhotněním, možné je také přeočkování maminek ihned po porodu ještě v porodnici. Ostatní členové rodiny se mohou nechat vakcinovat kdykoli během období gravidity ženy. 

Kdy je očkování možné

• v rámci plošného očkování dochází k vakcinaci novorozenců – hexavakcína, vakcinace začíná od 9. týdne života, celkem se podávají čtyři dávky do 18 měsíců života)
• přeočkování mezi pátým a šestým rokem života
• přeočkování mezi desátýma jedenáctým rokem života
• Doporučení: v dospělosti minimálně jednou, lépe vždy po deseti až patnácti letech v rámci přeočkování proti tetanu - tato dávka není hrazení z veřejného pojištění, očkovaný si ji hradí sám - zhruba 750Kč za vakcínu+aplikační poplatek

 Text vznikl ve spolupráci s epidemioložkou  MUDr. Kateřinou Fabiánovou, ze Státního zdravotního ústavu