_Pes a dítě, jde to k sobě?

V současné době je téměř zažitým modelem rodiny jedno nebo dvě děti a pes. Co vy na to jako odborník, souhlasíte s tím?

Důležité je, z jakého důvodu si lidé psa pořídí. Snad nejhorším důvodem, který naprosto odsuzuji je to, že správná rodina "jako z katalogu" si pro dotvoření své dokonalosti pořídí pejska. V tomto případě si často pořídí psa lidé, kteří k němu nemají absolutně žádný vztah a často si vybírají plemeno módní, jen podle obrázku. Vadí jim, že pes pouští chlupy, že slintá a obtěžuje je chodit s ním ven. Takový pes je často nevychovaný, frustrovaný a nevybitý. Zářným příkladem tohoto byla rodina v pořadu „Výměna manželek“, kde měly labradorku celou dobu zavřenou v kleci.
Dalším případem jsou lidé, kteří si pořídí pejska jako takové „dítě nanečisto“. V tomto případě si lidé často vybírají pejska zodpovědně a i jejich přístup k němu bývá v pořádku. Často se ale bohužel stává, že po příchodu opravdového dítěte je pejsek odsunut na druhou kolej, je často hubován za to, že se chce na dítě jen podívat, očichat si ho nebo olíznout. Takto úzkostliví rodiče nesmyslně chrání dítě před jejich psem a mohou narušit nejen vztah mezi sebou a psem, ale zabrání vybudování vztahu psa k dítěti.
Netvrdím, že by mělo dítě jíst ze stejné misky se psem, ale pokud "půjčíme" miminko psovi, samozřejmě pod dohledem, uvidíme, jak je pes neskutečně hrdý na to, že mu ukazujete nového „člena smečky“, že jej může přivítat a přijmout. 

Samozřejmě musíme ke konkrétnímu psu vždy přistupovat individuálně. U psa, který po všem chňape, budeme postupovat jinak než u klidného „olizovače“. Dále musíme ohlídat dítě, které již zkoumá svět okolo sebe hmatem, aby zbytečně pejska netahalo, neštípalo, zkrátka nikdy nenechat dítě se psem ani na chviličku o samotě i když docela určitě víme, že je pejsek hodný a spolehlivý. Dítě totiž často spolehlivé ani hodné není, nebo klidně stačí, aby malé batole na psa upadlo.
Někdy se může stát, že si lidé pořídí štěně zároveň s dítětem, nebo štěně k dítěti. Zde je třeba dbát na to, aby štěně při svých prudkých hrách dítě neporanilo svými zoubky, ostrými jako jehličky, nebo při větším plemeni dítě prudce nepovalilo na zem.
Také musíme dávat pozor na to, aby dítě štěně zbytečně netahalo a netrápilo.
Důležitou roli pro bezproblémový vztah s rodinným psem hraje také výběr konkrétního plemene. Nemůžeme samozřejmě očekávat stejnou toleranci k dětem od křehkého krysaříčka nebo temperamentního teriéra, jako od svalnatého a klidného boxera nebo stafordšírského bulteriéra. Také je jasné, že když si klidná rodina s minimálním zaujetím pro sport a vycházky pořídí sice krásného, ale pohybově náročného výmarského ohaře, že tento pes bude pro svůj temperament hledat vyžití jinde, třeba na domácím zařízení, nebo při neúměrně prudkých hrách s dítětem.  

Říkáte, že výběr plemene je zásadní. Čím by se měl řídit? 

Určitě by se neměl řídit tím, že si v reklamě nebo ve filmu vyhlídneme krásně vycvičenou border kolii nebo jack rusell teriéra a pořídíme si je proto, že jde o chytrého psa. Další nešvar je, že lidé zaslistují atlasem psů a zapíchnou prst na pejska, který se jim nejvíce líbí, nebo si pořídí plemeno, jen proto, aby jim ho okolí závidělo.
Vzhledem k tomu, že existuje skoro 400 plemen psů, je téměř jisté, že existuje aspoň jedno ideální plemeno pro každého z nás.
Může se samozřejmě stát, že plemeno, které by vám ideálně vyhovovalo, nemusí splňovat vaše představy o krásném psu, ale od tohoto bychom se měli oprostit a spíš zvolit plemeno psa, které k vám bude povahově ideální a bezproblémové než krásné.
Za podstatné taky považuji upozornit, že bychom vždycky měli volit čistokrevné štěně s průkazem původu, u kterého je větší pravděpodobnost záruky požadovaných povahových rysů plemene, které jsme si vybrali. To, že křížený pejsek vypadá jako labrador, neznamená, že se tak i bude chovat. Pak musíme také samozřejmě počítat s tím, že konkrétní psí osobnost může mít rozdílné povahové rysy, takže když má sousedka super pejska k dětem, neznamená to, že další příslušník téhož plemene bude jeho povahový klon. Dále je nutné, aby každý pejsek, byť ten sebemenší byl vychován, neměl by obtěžovat nejen majitele ale také ostatní venku v parku. Předejdeme tím mnohým nepříjemným situacím, typu, že váš nebojácný a roztomilý psíček trhá nohavici kolemjdoucímu, nebo nedej bože když se vaše doga chce polaskat s na smrt vyděšeným návštěvníkem parku. 

Jak moc přístup majitelů ovlivní povahu psa?

Toto je velice těžké posuzovat, správný přístup zkušeného kynologa může ovlivnit povahu psa výrazně a naopak špatný a nedůsledný přístup nemusí na psu zanechat ani nepatrné známky, ale zrovna tak ho může úplně zkazit. Pak samozřejmě také existují plemena, která se nechají ovlivnit i méně zkušeným kynologem a na druhou stranu plemena tvrdohlavá (např. norníci a honiči obecně), která jsou téměř neovlivnitelná i zkušenými borci. 

Jste autorem knihy Bulteriéři, kde podrobně popisujete plemena jako stafordšírský bulteriér, amerických stafordšírský teriér, pitbulteriér a jim podobná. Jak moc je chov těchto plemen nebezpečný?

Chov těchto plemen není nebezpečný vůbec. Tito psi mají k člověku jeden z nejlepších vztahů ve psí říši vůbec, agrese vůči člověku se u těchto psů v minulosti ani dnes téměř netoleruje. Ale zase zde mluvím o čistokrevných jedincích s průkazem původu a povahově klasických představitelích plemene. Chov, resp. držení těchto plemen je náročné spíše na lidskou zodpovědnost, ohleduplnost, předvídatelnost a toleranci k okolí. Ne každý člověk má rád psy a tím spíš tato médii zprofanovaná plemena a já, jako majitel takového psa, bych měl brát ohled na ostatní lidi, kteří třeba z těchto plemen nemají dobrý pocit a bojí se jich.

Říkáte, že tito psi jsou zcela neagresivní vůči lidem. Jak si tedy vysvětlit podobné tragédie….

Ano, tito psi jsou zcela neagresivní vůči lidem, dokonce ve standardu např. stafordšírského bulteriéra je, že je absolutně spolehlivý, ale to se bavíme o klasickém představiteli plemene s rodokmenem, zkrátka o ideálu rasy, ale ne vždy je všechno ideální. Tyto tragédie mohou mít nespočet příčin. Jednotlivá psí osobnost nemusí být ideální, může se jednat o psychicky narušeného psa, fyzicky nemocného jedince, kterého něco bolí a proto může zaútočit. Můžeme narazit i na výchovou nebo špatnými zkušenostmi zkaženého pejska, zkrátka je to živý tvor a ne stroj a tak k němu musíme přistupovat. Tedy ani s pejskem, který nikdy nikomu neublížil a dá se na něm takříkajíc „štípat dříví“ nesmíme nikdy nechat dítě bez dozoru o samotě a také nesmíme nikdy nechat dítě aby pejska jakýmkoli způsobem trápilo.

Další příčinou může být i to, že pes nemá v rodině jasně stanovené „místo ve smečce“, často se s tím setkávám u lidí, kteří psa polidšťují a nejsou k němu důslední. Takový pes necítí nad sebou vůdce, a jak mu geny velí, snaží se převzít nad smečkou nejen vedení, ale také s tím spojenou zodpovědnost. Potom se může stát, že pes v této pozici má potřebu vychovávat dospělé ale i děti.
Není to projev agrese, zkrátka dítě dělá něco, co se psovi nelíbí, tak jej potrestá stejně, jako by potrestal štěně a to úderem zubů, což může mít, vzhledem ke křehké konstituci dítěte a jeho jemné pokožce tragické následky. Stejně jako pes tak i dítě musí mít od malička jasně stanovené hranice, co si smí a nesmí dovolit.

Pokud se někdo rozhodne pro pořízení psa, jak by měl postupovat při výběru plemene?

1. Přečíst si dostupnou literaturu o plemeni, vyvaroval bych se internetových diskuzí, kdy informace nemusí být ověřené a věrohodné.
2. Navštívit výstavu a najít si okruh lidí s tímto plemenem, popovídat si s chovateli, a ověřit si, zda jsem skutečně vhodný potencionální majitel psa tohoto plemene.
3. Vybrat si konkrétní chovatelskou stanici odkud chci štěně a s chovatelem konzultovat možnost pořízení si štěňátka.

Co prozradí, že pes začíná být nervózní a neklidný?

Těch signálů je mnoho, když pominu vrčení, kňučení a zrychlené dýchání, tak asi nejdůležitější je, když pes začne od dítěte odcházet. V takovém případě bychom neměli dítěti dovolit psa pronásledovat nebo dokonce pro pobavení publika psu přikázat „zůstaň“, jen proto, aby s ním mohlo dítě i nadále dovádět.

Je nějaký návod jak se zachovat, pokud pes začne jevit známky agresivity?

Tady je rozdíl, zda váš, nebo cizí pes.
 Pokud se jedná o cizího psa, pak doporučuji užití tzv. konejšivých signálů. Nejlépe funguje odvrátit od psa zrak a pomalu od něj odcouvat. Pokud se však jedná o vašeho psa, pak mu musíte při jakémkoli projevu agrese dát najevo, že vy jste vůdcem a že takové chování mu nebudete v žádném případě tolerovat.

Otázky, nad kterými by se měl zamyslet každý, kdo si chce pořídit štěně

První otázka by měla být, zda psa skutečně potřebuji, nebo chci jen dokreslit ten krásný obrázek rodinného domku a spokojené rodiny.
V tomto případě bych doporučil raději akvárium.
Bude pes doma, nebo venku na zahradě?
Aljašský malamut asi nebude úplně spokojený v obýváku u ústředního topení s možností obejít 3x denně panelákový blok. Na druhou stranu není vhodné držet mopse, byť v zatepleném kotci na zahradě, když potřebuje blízký kontakt s člověkem.
Proč psa chci, na co ho potřebuji?
Pokud potřebuji ohlídat obrovský statek nebo tovární halu, jistě si vyberu jiné plemeno, než když bydlím v 1+kk na Malé Straně.
Jaké mám nároky na fyzický fond psa?
Pokud jsem líný a pohodlný člověk, který tráví většinu života na gauči před televizí určitě si nepořídím maďarského ohaře nebo sibiřského husky jen proto, že je tak krásný a na druhou stranu, pokud jsem sportovec, který najezdí týdně 200 km na kole, naběhám 50 km a na bruslích si dám 100 km navrch si jistě nepořídím francouzského buldočka nebo stafordšírského bulteriéra s tím, že to je pes a nějak to se mnou "dá".
Jaké psí aktivity mě budou se psem bavit?
Pokud jsem člověk, který při pohledu na krev omdlí a z myslivců se mu zvedá žaludek, asi si nepořídím lovecké plemeno, které často do chovu potřebuje loveckou zkoušku. Na druhou stranu, pokud si sám nečistím zuby a nečešu se, pak si asi nepořídím jorkširského teriéra nebo shi tzu, s dlouhou péči vyžadující srstí, abych následně objížděl výstavy krásy se zacuchaným čímsi, co původně mělo být načesaný čistokrevný psík. 
Jsem maminka, chodím na procházky do parku s kočárkem a chci pejska?
Vzhledem k tomu, že procházky s kočárkem probíhají většinou v klidném tempu a maminka potřebuje svou pozornost rozdělit mezi dítě a psa, samozřejmě nechce po parka nahánět lovecky vášnivého psa jako je basenji, ale také nechce mít klidného až nerudně líného psa, který nebude mít nikdy náladu skotačit s odrostlejším potomkem. Také pravděpodobně nechce křehkého psíka, kterého rozmáčkne i trošku odrostlejší batole, ale na druhou stranu nechce psa, který dítěti v radosti vyrazí ocasem zuby nebo jej zasedne. 

Foto: Martin Říha, Klára Bubeníková  
17.12.2012

Uvažujete o pořízení psa a líbí se vám bulteriéři?
Vše co potřebujete vědět o vzhledu a povahových rysech těchto plemen najdete v této knížce. Správným výběrem plemene můžete ušetřit mnoho starostí a konfliktů nejen v rodině, ale i při procházkách se psem.